V neděli 9.6.2013 v 8.01 hodin jsme my, žáci třetího ročníku zemědělských a ekonomických oborů, vyrazili z vlakového nádraží směr Malá Skála. Naštěstí nás čekal pouze jeden přestup, a to v Pardubicích. Sice to byl cvrkot za 6 min přeběhnout s krosnami na zádech na nástupiště číslo 3, ale my šikovní a zdatní žáci jsme to zvládli.
Po dalších dvou hodinách nás vlak dovezl na Malou Skálu, kde nás čekal pan Havel s autem. Do něj jsme naházeli zavazadla a odcupitali do kempu. Zde jsme si rozdělili karavany a pomalu se ubytovali. Každý ještě dojedl svačinu z domova, respektive řízky. Kolem třetí odpolední hodiny nás pan Havel vzal na procházku po okolí mezi krásnou přírodu a hlavně skály. První večer i ty následné jsme si zpestřili „békáním“ u kytar, hraním her a klábosením o nových zážitcích.
Druhý den ráno jsme vyrazili nad kemp na „Panťák“, zříceninu hradu s kostelíkem. Odpoledne nás autobus zavezl do nedalekých Klokočských skal hrát bojovku. To byl ale zážitek! Po kolenou jsme lezli do jeskyní s čelovkami na hlavě, luštili všelijaké šifry a plnili úkoly. Nakonec byl přece jen sladký poklad nalezen.
Další den nás opět zavedli do skal, které jsme zdolávali již v plné horolezecké výzbroji a výstroji. Pro některé z nás to bylo první setkání se sedáky, lany a přilbami.
Ve středu jsme měli naplánovaný výlet do Prachovských skal a do Jičína. Večer opět u kytar jsme si zpestřili opékáním špekáčků u táboráku.
Čtvrtek byl nejnáročnějším dnem. Dopoledne nás čekalo lanové centrum, kde s námi byl Láďa a Láďa a Honza alias Láďa. Tady se ukázalo, jak jsme na tom fyzicky. Různé překážky a dráhy uvázané mezi stromy nás prověřily. Největší adrenalin nám poskytla lanovka přes řeku, kdy jsme vylezli po lanovém žebříku na kmen. Tam nás Láďa přivázal a my šlápli do prázdna a fičeli na druhou stranu řeky. Dostat se zpět, to byla práce našich zdatných chlapců, kteří nás vytáhli zpět na kmen.
Po obědě na nás čekaly čtyři rafty a my vyrazili na Jizeru. Cestou jsme se kochali krásnou přírodou. V poslední části řeky se rozpoutala vodní bitva, kde nebyl nikdo ušetřen. Celí mokří jsme dorazili do cíle, vyskákali z lodí a na sluníčku se dosušili. Večer proběhla „békací“ rozlučka.
Poslední ráno nás probudil drobný déšť. Pohrozili jsme mu, že máme objednáno i na střílení lukem sluníčko. Mraky se rozestoupily a my mohli odstřílet na své poslední atrakci.
Odpoledne jsme se sbalili, naložili batohy do auta a vydali se směr vlakové nádraží. Před třináctou hodinou jsme zamávali Malé Skále a hajdy domů.
Ze sportovního kurzu nám zůstaly krásné zážitky a vzpomínky, a také plno fotografií. Ještě ve Vyškově jsme si slíbili, že se do skal za rok vrátíme.
Michaela Vojtková, žákyně 3. EL
