Historie školy

Od 1. 9. 2013 došlo ke změně názvu a adresy školy na Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a ekonomická Vyškov s adresou Komenského 16/5, 682 01 Vyškov.

Od 1. 7. 2012 došlo ke sloučení Gymnázia Vyškov a SŠZZE. Nová škola měla název Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a zemědělsko-ekonomická Vyškov.

Česky

Historie gymnázia

Přípravy k založení vyškovského gymnázia začaly v roce 1896, kdy byla vytvořena Matice gymnazijní. Jejím úkolem bylo ve Vyškově zřídit gymnázium s českým vyučovacím jazykem. Povolení od ministerstva kultury a vyučování z Vídně dostala Matice 15. 5. 1899. Podmínkou bylo, že gymnázium bude soukromou školou a že nebude požadovat od státu žádné finanční příspěvky. V červenci téhož roku byl jmenován první ředitel ústavu profesor František Teplý, který stál v jeho čele neuvěřitelných 31 roků.

S výukou se započalo 18. září 1899 v místnostech arcibiskupského zámku se 121 žáky. Brzy se však ukázalo, že zapůjčené místnosti nebudou rozvíjejícímu se gymnáziu postačovat, a tak Matice přistoupila k výstavbě vlastní budovy. Je obdivuhodné, že se tehdejším stavbařům podařilo krásnou secesní budovu, která je i dnes chloubou Vyškova, postavit za necelých 12 měsíců. Nová budova byla vysvěcena arcibiskupem Kohnem 21. 9. 1902.

Od počátku existence gymnázia se snažila Matice o jeho zestátnění. To se podařilo až roku 1910 dekretem císaře Františka Josefa I.

V prvních desetiletích trvání ústavu se jednalo o tzv. klasické gymnázium s převahou výuky latiny a staré řečtiny. Od roku 1924 se ústav postupně měnil z klasického na reálné gymnázium, když se místo řečtiny zavedla do učebního plánu francouzština, ubylo hodin latiny a zavedla se deskriptivní geometrie.

Dvakrát v téměř stoleté historii muselo gymnázium opustit svoji budovu. Vždy se tak stalo v průběhu obou světových válek. Poprvé zde byl zřízen vojenský lazaret, podruhé byla budova gymnázia přeměněna v okresní nemocnici. Teprve v roce 1951 byla budova vrácena školství - gymnáziu.

Rovněž dvakrát stálo vyškovské gymnázium před zrušením. Poprvé se tak stalo v době německé okupace, kdy nacisté vedle vysokého školství likvidovali i střední, zvláště gymnázia. Podruhé pak v 50. letech, kdy v zájmu tzv. jednotné školy bylo gymnázium zrušeno a nahrazeno jedenáctiletkou s tříletým vyšším stupněm, který se však stal pouhou parodií na gymnaziální studia. Vývoj pokračoval přes střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) k roku 1968, kdy bylo opět obnoveno gymnázium se čtyřletým cyklem. Gymnázium naštěstí přežilo i normalizační období, i když do učebního plánu byly zařazovány základy odborné přípravy a odborné předměty s praxí, které odebíraly hodiny z učebního plánu především jazykové přípravě a humanitním předmětům.

V roce 1990 bylo obnoveno víceleté gymnázium (sedmileté, od roku 1996 osmileté). V důsledku nedostatku místa v historické budově na Komenského náměstí muselo ředitelství pronajat 10 učeben v jednom pavilonu na ZŠ Purkyňova. Zde jsou umístěny nižší třídy (primy - kvarty) víceletého gymnázia. V současné době vyučuje tedy vyškovské gymnázium v osmiletém a čtyřletém cyklu.

PaedDr. Ivan Pokorný

Česky

Období před založením gymnázia

Vyškov a oblasti pod něj spadající byly ovládány částí obyvatelstva hlásící se k německé obcovací řeči (na konci 19. století se k ní hlásilo asi sedm tisíc lidí v poměru k celkovému počtu obyvatel okresu 85 781). Ve městě samotném to pak bylo podle rakouského sčítání lidu z roku 1880 3042 Čechů (Moravanů) a 2150 Němců. Jakmile ale také na Moravu začaly pronikat vlivy liberálního proudu české politiky, v období kolem založení vyškovského gymnázia nápadně počty "německých" obyvatel města i celé oblasti klesají. K české obcovací řeči se tak v roce 1900 přihlásilo ve Vyškově 6334 lidí, zatímco k německé pouhých 632.

Vyškovské zastupitelstvo se po řadu dlouhých volebních období skládalo přesto ze zastupitelů hlásících se k německé obcovací řeči a je tedy jasné, že české obyvatelstvo pociťovalo nespokojenost. Dá se tedy pochopit, že největším úspěchem české většiny bylo, že se mohla odvážit nominovat své zástupce do obecních voleb (1883). Tehdy byl ujednán kompromis a do vyškovského zastupitelstva zasedlo devět "českých" občanů. Zbylých 21 "německých" zastupitelů si však přesto udrželo svou převahu. Roku 1895 přichází další zlom - německá strana získala většinu pouhými jedenácti rozhodujícími hlasy. Vyškovské noviny ještě týž den hlásají, že je jisté, že příští volby česká strana zvítězí.

Také městská ekonomika ležela především v rukou Němců. Po tom, co zkrachovala většina českých podnikatelů v soukenictví, se český Vyškov jen pomalu vzpamatovával. Čeští živnostníci se museli přeorientovat na obuvnický a tkalcovský průmysl nebo hospodařili jako majitelé selských usedlostí. To nahrávalo velkým německým podnikům (cukrovar bratří Skutetzkých, Severní dráha, Verneřická textilní továrna), díky kterým se pevně držela většinová německá obecní vláda. Ekonomickou převahu vyškovských Němců se zejména v devadesátých letech 19. století úspěšně snažili narušovat zdejší vůdčí osobnosti liberálního proudu české politiky (Lidové strany na Moravě - tedy moravské obdoby mladočechů) hlásáním hesla "Svoji k svému!", které mělo znamenat bojkot německých živnostníků (zejména obchodníků) ze strany zdejšího českého obyvatelstva. Tyto názory jsou prezentovány především redakcí nově vzniklých Vyškovských novin.

V dobách, kdy se spory mezi oběma enklávami začaly vyostřovat, zjistili Češi, že jedním ze způsobů, jak získat převahu, je zakládat české školy. Česky mluvící žáci se totiž do té doby vzdělávali pouze na několika obecných školách a na řadě z nich se česky neučilo. Do té doby se výchova "v českém duchu" sui generis mohla odehrávat pouze na spolkové bázi - v 60. a 70. letech vznikají ve Vyškově spolky jako čtenářsko-pěvecká Haná, tělocvičný Sokol nebo Sdružení pokrokových žen Vlasta.

Prvním pokrokem v tomto směru bylo rozdělení české utrakvistické (dvojjazyčné) obecné školy na českou a německou v roce 1883. V následujícím roce byla zřízena dokonce samostatná chlapecká měšťanská škola, která však byla z politických důvodů uzavřena i přesto, že sem chodilo více žáků než na německou.

Po několika letech bylo jasné, že česká část vyškovského obyvatelstva se bude muset v tomto směru soustředit na vlastní síly a možnosti - konkrétně na mecenáše (podnikatele, peněžní ústavy, korporace), kteří horovali pro českou věc. V roce 1888 tak vznikla Rolnická škola - měla význam především pro venkov, kde odedávna zdrojem obživy bylo zemědělství. Další českou školou se stala dívčí měšťanská škola sester dominikánek, založená za podpory I. kontribučenské spořitelny, aby české dívky nemusely být vychovány v německém duchu. Již v době budování prvních ústavů pro všeobecné vzdělávání českých dětí se zrodila myšlenka založit klasické gymnázium. Původně tak zamýšleli čeští Vyškované pouze vedeni politickým hlediskem. Všeobecné volební právo bylo totiž zavedeno teprve v roce 1907 a do té doby se volilo tzv. kuriálním systémem podle výše odváděných daní. Příchodem profesorů, kteří by na škole vyučovali, by se posílil počet vzdělaných českých voličů relativně významného společenského postavení. Lidé s vyšším vzděláním ale měli nakonec prohloubit také národní cítění a svou přítomností upevnit pozici Čechů na vyškovském okrese.

16. října 1896 se konala schůze, kde se poprvé mluvilo o tom, že by bylo dobré pokusit se založit gymnázium s vyučovacím jazykem českým. Sešli se tu živnostníci soustředění zejména ve Společenstvu živností svobodných a koncesovaných ve Vyškově, kteří počítali s tím, že němečtí zastupitelé nemohou mít námitky, protože nutnost zřídit školu byla více než zřejmá. Vyškovský okres byl rozsáhlý a počet těch, kteří jej museli opustit, aby dosáhli dalšího vzdělání, rok od roku rostl.

Na další schůzi o měsíc později se přítomní dohodli, že se pokusí vymoci si zřízení české školy po zastupitelstvu s německou většinou, více se však počítalo se skutečností, že samotné spojenectvo živnostníků a vzdělanců bude muset najít prostředky a samo se pokusit založit a udržet gymnázium. S tímto cílem bylo uspořádáno několik dalších setkání, na kterých se řady nadšenců pro gymnázium rozrostly mimo jiné i o nejvýznamnější představitele vyškovské česky smýšlející inteligence.

V roce 1897 přerostly tyto aktivity v realizaci akce, která měla za účel získat podporu českého obyvatelstva dalších obcí regionu, zejména venkovských, a pro osud ještě nezaloženého gymnázia hrála klíčovou roli. V srpnu tohoto roku se na místě zvaném „U dvou lip“ v Křečkovicích sešli zástupci projektu s obyčejnými Vyškovany. Na veřejném shromáždění lidu promluvil MUDr. Jan Venhuda o potřebě vyšší školy na Vyškovsku tak přesvědčivě, že venkov byl plně odhodlán zapojit se aktivně do budování školy.

Snad i pro takovou podporu začal spolek přesvědčených nadšenců přezdívaný jako kroužek gymnazijní uvažovat o tom, že svou činnost nechá úředně legalizovat. Tak vznikla 15. listopadu 1897 Matice gymnasiální. Ve svých stanovách byla tato organizace označována za jednotu, jejímž účelem je zřídit ve Vyškově české gymnázium a udržovat jej tak dlouho, dokud nenastane chvíle, kdy bude moci být převedeno do vlastnictví státní správy nebo obce. Její příjmy se skládaly z jmění, které shromáždili členové, ale také z darů, sbírek, výtěžků z přednášek, dalších pořádaných akcí nebo vydaných spisů. Matice byla spravována složkami aktivně činnou - výborem (starosta, náměstek starosty, 10 členů, 4 náhradníci, 2 finanční dozorci) a kontrolní - valnou hromadou.

Poprvé byla valná hromada nadační jednoty Matice gymnasiální svolána na 8. prosince téhož roku. O důležitosti této schůze svědčí i její slavnostní pojetí. Po proslovech JUDr. Ctibora Helceleta, právního zástupce pro věci gymnázia, a Vincence Praska z Olomouce, historika a bývalého ředitele opavského matičního gymnázia, přečetl Jan Souček schválené stanovy a vyzval všechny přítomné, aby se formálně přihlásili jako členové Matice gymnasiální. Z přihlášených členů pak byli voleni hlavní funkcionáři nadace, kteří se své role ujali dobrovolně a bez platu. Za tři dny byla na jiné schůzi zahájena aktivní činnost organizace.

Po roce fungovala Matice gymnasiální poměrně úspěšně a dařilo se jí shromažďovat dokonce movité jmění, které bylo tolik potřebné pro založení gymnázia. Stále složitějším však bylo udržet zájem také na venkově, kde sice lidé horlivěji než ve městech vnímali nové myšlenky, ale o to rychleji na pokrokové nápady při svých každodenních činnostech zapomínali. Z toho důvodu se hrozilo, že pokud opadne zájem, přestanou do organizace proudit finance, bez kterých byla šance na úspěch mizivá. A to i přesto, že sem téměř neustále proudily jednorázové příspěvky dárců. Na přelomu let 1897 a1898 proto byly městské rady ve Vyškově, Bučovicích a Slavkově, zastupitelstva obcí na Vyškovsku a velké peněžní ústavy přizvány k členství v jednotě s žádostí o trvalejší finanční podporu.

Po zdlouhavých projednáváních bylo v roce 1898 ustanoveno, že by první gymnasiální třída mohla být otevřena již ve školním roce 1898/1899. Chyběly už jen prostory, kde by probíhalo vyučování. Tento problém se vyřešil poměrně rychle po stanovení termínu otevření školy - byly získány místnosti ve druhém patře arcibiskupského zámku ve Vyškově. Zdálo se, že nic nestojí v cestě.

Přesto nelze opomenout, že ve stanovách Matice gymnasiální bylo uvedeno, že otevření gymnázia bude vyžadováno po státních orgánech. Proto v době, kdy se pozdější členové radili o zřízení Matice, poslali starostové z vyškovských obcí společně s českými vyškovskými zastupiteli, živnostníky a zástupci spolků řadu petic adresovaných poslanecké sněmovně říšské rady. Požadovali zřízení státního gymnázia s odůvodněním nedostatku českých středních škol ve Vyškově a okolí při vysoké hospodářské vyspělosti.

Říšská vláda nemohla nechat takové výzvy bez povšimnutí. C. k. zemská školní rada provedla v květnu 1898 šetření, zda by bylo pro zřízení gymnázia dostatek zájemců, kteří by novou školu navštěvovali. To ukázalo, že by se pravděpodobně našlo 291 studentů, kteří by byli ochotni nastoupit do nově otevřené třídy. Zemskou školní radu vedle toho zajímalo, jaké podmínky má školství na Vyškovsku, jaký je jeho stav, kolik se nachází v okrese Čechů, zda je město skutečně tak hospodářsky vyspělé, jak tvrdí čeští zástupci, a jaká je komunikace s obecním vedením a politickými zástupci. Při tom se přišlo také na aktivní činnost Matice gymnasiální a vedení c. k. zemské školní rady si uvědomilo, že by tato nadace mohla zřízení státního gymnázia usnadnit.

V době, kdy členové Matice gymnasiální již byli téměř připraveni zřizovat nové gymnázium ve Vyškově, tedy o prázdninách 1898, se o věc začalo zajímat c. k. okresní státní hejtmanství. Vyžádalo si proto zprávu o dosavadní činnosti této organizace. A protože se nemohlo vyjádřit jinak než kladně, bylo úředně povoleno založení gymnázia.

Prameny již neuvádí, jestli se právě kvůli zdlouhavému papírování pozdrželo otevření gymnázia, jisté ale je, že 10. listopadu 1898 se výbor Matice gymnasiální zavázal okresnímu státnímu hejtmanství, že zřídí české státní gymnázium ve Vyškově a přebere všechny závazky týkající se výloh za provozování gymnázia.

Již v této dohodě padala slova o tom, že by Matice gymnasiální měla postavit novou budovu školy, protože arcibiskupský zámek, který sám olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn přislíbil dočasně zapůjčit, nemůže být postačující. Protože Matice sama na stavbu peníze neměla, začala vyjednávat s českými zástupci v říšské radě. Bohužel když se zdálo, že peníze budou přislíbeny, vynořil se problém s nespolupracujícím vyškovským zastupitelstvem s německou většinou, které se cítilo být ukřivděno tím, že se celá věc řešila za jeho zády.

Přesto se na příkaz brněnského místodržitelství pokusili zástupci Matice gymnasiální vyjednávat o kompromisu. Zástupci obou stran se sešli na schůzi dne 9. listopadu 1898. Podle německého protokolu se jednalo o poklidnou debatu několika vzdělaných mužů. Český protokol již toto setkání tak poklidně nelíčí. Je v něm několikrát zaznamenáno, jak se německá strana snaží dokázat, že Vyškov je odjakživa město německé a že by tak mělo i zůstat. Všemu prý nasadil korunu radní dr. Buxbaum (vyškovský advokát), když prohlašoval, že jakákoliv inteligenční činnost českého národa je zbytečná, protože je již od počátku vývojově pozadu, a že je více než zřejmé, že se to zřízením jednoho gymnázia nezmění. Tím vlastně předjímal celý výsledek jednání, kdy se obecní zastupitelstvo vyjádřilo záporně.

Teprve o měsíc později se z neznámých důvodů názor zastupitelstva změnil a gymnázium finančně podpořilo, byť příspěvkem o polovinu menším, než žádali zástupci výboru Matice gymnasiální. Tento velkorysý politický tah byl však zbytečný. Přestože c. k. zemská školská rada i místodržitelství v Brně vydaly doporučení pro vládu ke zřízení vyšší státní školy, bylo již pozdě.

21. prosince, jen pár dní před koncem roku, reagovalo c. k. ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni pouze tím, že se rozhodlo raději otevřít státní gymnázium v Prostějově, kde je gymnázium potřebnější. V zákulisí se spekulovalo o tom, že říšská vláda zkrátka nechtěla zasahovat do probíhajících sporů mezi českou a německou stranou na Moravě.

Během dalších deseti let nebyly vydány žádné písemné listiny, smlouvy nebo jiné dokumenty, které by dokazovaly, že by se státní orgány opět zabývaly možností zřízení vyškovského gymnázia.

Podle 1. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 Šárkou Navrátilovou

Založení školy

Protože vyjednávání s vládou se zdála být nekonečná, rozhodl se výbor Matice gymnasiální zaměřit na možnost zřízení soukromého gymnázia a financovat jej do doby, než bude možné jej zestátnit. 29. ledna 1898 představil výbor ostatním členům výsledky své práce. Důležité bylo především bezplatné zapůjčení vyškovského arcibiskupského zámku nebo vznik Nadace Boženy Batkové, dcery lékárníka, která své jmění odkázala právě pro potřeby gymnázia a jeho budoucích žáků. Není tedy divu, že byl jednomyslně přijat návrh, aby měl matiční výbor v této věci volné ruce.

Chod vyškovského soukromého gymnázia zaštiťovaly dvě listiny - smlouva Matice gymnasiální ve Vyškově s Ústřední Matici školskou v Praze na dobu čtyř let, ve které se vyškovská Matice gymnasiální zavázala zřídit ve školním roce 1899/1900 české gymnázium a zajistit jeho potřeby ze svých finančních prostředků, a zpráva c. k. moravské zemské školní rady z 26. května 1899, která povolila založení školy. Vše potvrdilo ještě 15. května vídeňské ministerstvo školství (kultu a vyučování).

Matice gymnasiální mohla přejít od úřednického papírování k řešení praktických problémů. Zatímco prostory ve druhém patře budovy arcibiskupského zámku byly usnesením z 16. června uznány po menších úpravách jako vyhovující, chyběli vyučující a vedení školy. Ti se získávali i o to hůře, že existovalo málo profesorů, kteří by mohli být uvolněni ze svého dosavadního postu na státním gymnáziu pro potřeby soukromé školy.

Nakonec se přece jen našel vhodný kandidát alespoň na ředitele školy - František Teplý, který po svém jmenování Ústřední Maticí školskou 11. července 1899 opustil své působiště na českém gymnáziu v Olomouci a c. k. státním gymnáziu v Přerově.

První pravomocí, kterou František Teplý jako ředitel přijal, bylo svolat předběžný zápis žáků. Ve dnech 15. a 17. července 1899 se do první třídy přihlásilo 152 žáků z Vyškova, Bučovic a Slavkova. Bylo jich tolik, že by zaplnili přinejmenším třídy tři oproti plánovaným dvěma. Z důvodu nedostatku peněz, učitelů a vhodných prostor výbor Matice gymnasiální vydal doporučení, aby nejmladší děti zůstaly ještě rok doma, nebo je rodiče poslali jinam.

Další vyučující byli přibíráni víceméně za pochodu. Bylo stanoveno, že školní rok bude zahájen 16. září 1899, ale teprve na konci prázdnin a během prvního měsíce školního roku byli přijímáni zaměstnanci. Takto nastoupil na gymnázium 28. srpna profesor Florián Horut s aprobací na latinu, češtinu a zeměpis (učil ovšem také tělocvik a hudební výchovu), a Josef Novák, který měl na gymnáziu úvazek 18 hodin matematiky, přírodopisu a němčiny. K povinné náboženské výchově vedl v této době žáky Alois Ležák a později vyškovský kaplan František Gajdušek. Celkem tak na škole působili tři profesoři, včetně ředitele Teplého, do výuky docházeli na některé hodiny Ležák (později Gajdušek) a učitel obecné školy Leopold Rozsypal.

České matiční gymnázium ve Vyškově bylo slavnostně otevřeno záhy po dokončení všech příprav ve dnech 26. a 27. srpna 1899. Ve Vyškovských novinách byla tato slavnost podrobně popsána na titulní straně. O zahájení prvního dne se postarali ochotníci Hané v podobě divadelního představení Závěť od Josefa Štolby, které bylo uvedeno proslovem JUDr. Václava Skřivánka, jednatele Matice gymnasiální. Nedělní ráno bylo ještě pojato komorně - zatímco lidé z širého okolí, kteří přišli podpořit myšlenku české školy, se scházeli na náměstí, hodnostáři, zástupci úřadů, městská rada, ředitelství I. kontribučenské spořitelny a výbor Matice gymnasiální byli přizváni na slavnostní mši Veni sancte do kaple arcibiskupského zámku, kde mělo být později umístěno gymnázium. Poté byl program pro všechny zúčastněné jednotný - vyslechli slavnostní kantátu 85 pěvců a slavnostní řeč MUDr. Jana Venhudy, starosty Matice gymnasiální, který upozornil na to, že by Vyškované měli být na novou školu po právu hrdí. Před slavnostním průvodem, který vycházel ze Zámeckého náměstí a končil na ulici Venkovní (Žižkově), se významní hosté posilnili na společném obědě v Besedním domě. Celá akce skončila velkou lidovou veselicí.

15. a 16. září se konal historicky první zápis do gymnasiální třídy. Ze 140 přihlášených bylo přijato 121. Věkové rozpětí mezi jednotlivými žáky bylo celých deset let, průměrný věk studentů byl mezi třinácti až patnácti. V prvním roce nenastoupily do školy žádné dívky, přestože se mohly přihlásit jako takzvané privatistky. V praxi to vypadalo tak, že dívky sice byly zapsány na škole, ale pravidelně ji nenavštěvovaly, učily se doma svépomocí a pouze na konci každého pololetí vykonávaly zkoušky. Ty však byly natolik náročné (studentky byly zkoušeny ze všech povinných předmětů v jednom dni), že to řada z nich vzdala během prvního školního roku.

Po řadu let se na gymnáziu platilo školné, a to i tehdy, když bylo později zestátněno. Žáci museli v prvních letech uhradit 7 K 20 h. V této ceně byla zahrnuta přijímací taxa a příspěvek na pomůcky. V pozdějších letech se tento kredit ještě navýšil; děti platily i za to, že se mohly zúčastnit přijímacího řízení (24 K).

V prvním roce se nevyplácelo nemajetným stipendium, pouze někteří dobrodinci pomáhali chudším studentům tím, že jim poskytovali bezplatné ubytování nebo poskytovali stravu či darovali některé pomůcky. Aby se pomoc těchto lidí dostala na potřebná místa, byl v červnu 1900 založen Spolek na podporu chudých studujících českého gymnasia ve Vyškově.

První školní den byl zahájen bohoslužbou Veni Sancte 18. září 1899. Studenti gymnázia se zde setkali se všemi členy výboru Matice gymnasiální, kterým vděčili za možnost zde studovat. Po bohoslužbě žáci zazpívali rakouskou státní hymnu a následně se vrátili do budovy arcibiskupského zámku, kde jim ředitel František Teplý vyložil školní řád.

Pravidelné vyučování na českém soukromém matičním gymnáziu ve Vyškově bylo zahájeno 19. září 1899. Studenti byli vyučováni v povinných předmětech jako čeština, latina, němčina, zeměpis, dějepis, biologie, matematika a náboženství. V rámci výuky posledního jmenovaného předmětu docházeli každou neděli a o svátcích na mši do vyškovského kostela Nanebevzetí Panny Marie, podrobovali se zpovědi a byli biřmováni.

Na arcibiskupském zámku měli žáci k dispozici dvě učebny, avšak v každé se tísnilo 60 žáků. Pro vyučující byly vyčleněny rovněž dvě místnosti - ředitelna a sborovna. Soukromá zámecká kaple, kde se dříve všichni žáci a vyučující scházeli, byla zrušena a byly tam umístěny sbírky. Pro potřebu žákovských šaten byla upravena chodba ve druhém patře.

S přihlédnutím ke zdravému tělesnému rozvoji žáků a zároveň k vyhlášce ministerstva kultu a vyučování z 15. září 1899 usnesl se pedagogický sbor 4. prosince 1899, že se třídami bude pravidelně podnikat vycházky do přírody a zařadí hodiny tělocviku do učebních osnov.

Protože gymnázium bylo od počátku bráno jako záležitost ryze česká, veřejnost si je skutečně hýčkala. Díky soukromé iniciativě lidí se podařilo založit některé sbírky. Například numismatickou sbírku založil na gymnáziu statkář z Radslavic Antonín Sonnewend a zasloužil se o její nárůst na úctyhodný počet 187 mincí. Nejvíce se rozrůstala přírodopisná sbírka díky štědrým dárcům z venkova. Od jednotlivců mělo gymnázium k dispozici 398 minerálů i se skříní, tři krabice motýlů (celkem 264 kusů) a velký herbář, ve kterém bylo popsáno 619 rostlin. O získání zoologické sbírky preparátů se zasloužil nejvíc advokát JUDr. Josef Hora. Soukromé gymnázium mělo i tu výhodu, že si vyučující sami mohli určit, které pomůcky potřebují, a teprve podle toho byly uvolňovány potřebné finance. Především na účely předplatného vědeckých časopisů, nákladů na zakoupené knihy a pomůcky pro praktickou výuku byla použita značná část celkového rozpočtu školy.

Od počátku se na vyškovském gymnáziu střídaly dny všední a slavnostní. Byly zde často pořádány školní slavnosti, kterými vzdávali žáci a učitelé poctu významným osobnostem nebo důležitým výročím. Poprvé gymnázium slavilo narozeniny císaře Františka Josefa I. 4. října 1900. O měsíc později si studenti ústavu připomněli narození zesnulé císařovny Alžběty.

Pro výdaje spojené především s nákupem pomůcek nezapomínal výbor Matice gymnasiální obstarávat stálé příjmy, které by mu umožnily gymnázium zřizovat i v dalších letech. Díky tomu, že bylo zřejmé, jak dobře nová střední škola prospívá, se získávaly finance poměrně dobře. Pravidelným sponzorem se stala I. kontribučenská spořitelna ve Vyškově, jejíž zástupci byli u samotného zrodu školy a snahy o zřízení školy dlouhodobě podporovali, zařadila se sem i obec vyškovská a Ústřední Matice školská v Praze (a to i přesto, že tato organizace dříve požadovala prohlášení, že Matice gymnasiální nebude požadovat finanční pomoc).

Na podzim roku 1899 proběhly ve Vyškově volby do zastupitelstva. Mezi českou a německou stranou byl uzavřen kompromis, proti kterému se česká většina bouřila natolik, že protesty musely být potlačeny až vojenským zásahem. I když čeští zastupitelé měli převahu o dva muže, podrželi si nejvlivnější I. voličský sbor zastupitelé hlásící se k německé aobcovací řeči, takže Češi přece jen neměli dostatek podpory na to, aby vytvořili většinovou vládu a mohli prosazovat své požadavky u proněmeckých státních orgánů. A tak v čele zastupitelské rady stanul po volbách německý starosta JUDr. Josef Svoboda, ale měl již českého náměstka. Změny nakonec stejně přišly. Čeští zastupitelé si vynutili přislíbení příspěvku 1200 K z obecního rozpočtu na chod gymnázia. Obec vyškovská se dokonce rozhodla oficiálně zažádat o pravidelný příspěvek na chod gymnázia ze zemského rozpočtu. A tak byl Matici gymnasiální odsouhlasen roční příspěvek 2000 K na jednu třídu.

O tom, že gymnázium skutečně plní svůj účel, byly státní orgány informované také ze zpráv inspektorů, kteří školu v prvním pololetí navštívili. Prostřednictví těchto šetření se vídeňské ministerstvo kultu a vyučování ujistilo, že může ředitelství vyškovské školy udělit pravomoc vydávat svým žákům vysvědčení, která jsou srovnatelná s těmi, které by žáci dostali na kterémkoliv státním gymnáziu. Žáci tak obdrželi vysvědčení podle privátního tiskopisu pouze jednou, a to 10. února 1899. Po rozhodnutí ministerstva muselo být 28. února všem 121 žákům vysvědčení vyměněno.

Podle 2. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Stavba vlastní budovy

V roce 1900 se začalo otevřeně uvažovat o tom, že by pro potřeby ústavu měla být vystavěna nová budova, která by splňovala všechna kritéria školy. Současný stav byl pro vyučování naprosto nevhodný - ve školní roce 1900/01 se vyučovalo již ve čtyřech místnostech zámku - a pro následující rok byla zapůjčena obecní budova „Staré školy“ na Velkém náměstí naproti Besednímu domu. Ale problém s prostorami se tak nevyřešil, naopak bylo vždy nutné nově zapůjčené prostory nákladně upravit pro potřeby vyučování.

2. ledna 1900 proto na jednání výboru Matice gymnasiální přednesl svůj návrh císařský rada Arnold Janda. Podle něj se nová budova gymnázia měla stát dominantou města. Představil také svůj situační plán, ve kterém uvažoval o místu na „Újezdě“, tedy na pozemku mezi vlakovým nádražím a centrem města, který v této době náležel olomouckému arcibiskupství. Podle svých propočtů počítal totiž s tím, že by se tato parcela dala vyměnit za některé jiné obecní pozemky.

Přestože vše promyslil, nemohl předvídat některé komplikace. Jeho nápad byl kladně přijat, protože by budova stála na volném prostranství, takže by se dala dle potřeby (při značném nárůstu počtu žáků) dále rozšiřovat nebo by se tu mohlo zbudovat velké venkovní hřiště, a ihned se začalo jednat. Městská rada skutečně nabídla olomouckému arcibiskupovi pozemky na výměnu. Po několika výzvách se však dočkali záporné odpovědi a celý plán vzal za své.

Protože dlouhé čekání na arcibiskupovu odpověď dávalo tušit výsledek, hledal výbor Matice gymnasiální další možnosti. Budova školy se tak sice na konci roku 1900 nedočkala střechy a ani pevných základů, jak se původně předpokládalo, ale myšlenka na její zbudování nebyla naštěstí pohřbena. Již 17. ledna byl pořízen soupis vhodných míst pro stavbu, ale vyjednávat s majiteli se začalo teprve v březnu. Nakonec byl stanoven termín 1. července 1901, do kterého měla Matice gymnasiální shromáždit souhlasy majitelů domů a pozemků na ploše předem určené pro stavbu, ale také opatřit plány a zajistit rozpočet. Za těchto předpokladů uvolnila I. kontribučenská spořitelna 120 000 K a obecní spořitelna 30 000 K na výdaje spojené se stavbou.

Průtahy, kvůli kterým muselo být stanovené ultimátum, byly způsobeny tím, že se členové Matice gymnasiální nedokázali shodnout na jednom stanovišti, kde by se mělo začít stavět. Na únorové radě proto vzešlo rozhodnutí, že výbor není dostatečně způsobilý na to, aby rozhodoval o takové věci, jako je výběr vhodného pozemku, do které vloží rada města nemalé finanční prostředky. Tehdejší kritikové tvrdí, že se Matice chtěla vyhnout konečné zodpovědnosti a výtkám ze strany širokého okolí.

A tak byli povoláni odborníci, kteří prozkoumali tří nejvhodnější místa - na Cejlu (Komenského náměstí), Venkovní ulici (Žižkova ulice) a Novosadech (Tyršova ulice). O totéž bylo požádáno okresní hejtmanství. Podle závěrů profesora K. Welzla a inženýra K. Pětníka bylo nejvhodnější ze zdravotních a technických ohledů místo na Cejlu, zatímco Venkovní ulice byla z možností vyřazena. K takovému rozhodnutí matičního výboru přispěla i zpráva c. k. zemské školní rady z 28. dubna 1901, která stavbu na Venkovní považovala za naprosto nevhodnou. Pánové Welzl a Pětník dostali tedy za úkol vypracovat nákresy a rozpočet pro parcelu na Cejlu.

Ve výběrovém řízení získal zakázku na stavbu gymnasiální budovy olomoucký stavitel a architekt Václav Wittner. Stavět se začalo 30. července 1901. Nespočet řemeslníků, kteří se podíleli na stavbě, postupovalo ve své práci tak rychle, že již 15. července 1902 byla stavba po necelém roce dokončena. Premiérově byla do budovy umístěna okresní hospodářsko-průmyslová výstava ve dnech 15. července až 31. srpna.

Nová škola byla nesmírně působivá. Na vyškovské občany tento institut zapůsobil velkolepým dojmem dřív, než byla stavba vůbec započata. Bylo to díky tomu, že gymnázium vzniklo na základě jejich ohlasů a přání a poskytovalo nejvyšší možné vzdělání v okrese. Teprve budova ale dodala celému dílu na lesku. Její největší chloubou byla podle tehdejších názorů aula, nádherná a skvostná místnost v nejvyšším patře budovy gymnázia, která ve své době patřila k největším prostorám školy. Bylo zde možné shromáždit všechny žáky nebo velké množství lidí, a tak se tu konaly taneční hodiny pro studenty, probíhala tu předávání abiturientských věnečků, ale i řada dalších školních slavností. V tom mělo gymnázium obrovskou výhodu na rozdíl od jiných škol, které takové akce musely z nedostatku vhodných prostor připravovat v restauracích a hostincích, což prý nepřispělo ke společenské výchově mládeže.

Přestože stavba byla definitivně ukončena již po roce, k řádné kolaudaci mohla být předložena teprve 8. února 1905. Ukázalo se, že při stavbě došlo k menším architektonickým a rozpočtovým odchylkám od původních plánů. Trvalo celé tři roky, než Matiční výbor dal vše do pořádku. Nakonec ale byla přece jen vydána podrobná zpráva o budování školy, podle které bylo na stavbu vynaloženo přes 300 tisíc korun. Obecní zastupitelstvo se na základě vydaného dokumentu zaručilo, že zaplatí náklady, a tak byla otázka stavby uzavřena.

Žáci ale budovu gymnázia začali navštěvovat již o tři roky dříve. Nebylo to z důvodu, že by se Matice gymnasiální nechtěla podrobit tehdejším předpisům a přivést žáky do nezkolaudované školy. Prostě jen v dosavadních prostorách již nebylo místo pro čtvrtý ročník gymnázia. A tak v polovině září roku 1902 došlo ke stěhování do nové budovy na Cejlu (Komenského náměstí). Do prostor, které byly krásně navržené a postavené, ale dosud zcela nezařízené. Nezbytně nutné učebny a kabinety byly vybaveny zařízením z dosavadních místností, kde poté již téměř nic nezbylo. Proto sem byly pro školní rok 1902/1903 přestěhovány všechny ročníky gymnázia.

Nová budova gymnázia se dočkala slavnostního vysvěcení 21. září 1902, kdy to učinil olomoucký arcibiskup ThDr. Theodor Kohn. Slavnost svěcení gymnázia začínala již v půl šesté, kdy byl započat průchod městem. Před shromážděným davem uvítali Kohna děkan František Kroutilík, c. k. okresní hejtman Vilém Šťastný a vyškovský starosta JUDr. Josef Svoboda. Průvod se pak odebral na slavnostní mši, po které se přesunul k prahu gymnazijní budovy. Ředitel František Teplý vyslovil prosbu, aby akt byl požehnáním pro všechny, kteří v budově budou trávit dny svého života, ale také požehnáním vlasti, národu a městu Vyškovu. Během samotného vysvěcení se lidé spojení s gymnáziem přesunuli spolu s arcibiskupem do auly, kde Kohn podepsal listinu, která byla vložena do základního kamene a následně zazděna vpravo od hlavního vchodu do budovy, kde je dnes usazena deska s pozlaceným nápisem „Vědě a umění založeno 3. července L. P. 1901.“ Po vysvěcení byly řediteli gymnázia slavnostně předány klíče od školy.

Vyškovský zámek si od výboru Matice gymnasiální přebral olomoucký arcibiskup v květnu 1902, kdy již bylo jasné, že se do nové budovy přestěhují všechny třídy gymnázia. Z 26. listopadu pochází děkovný dopis výboru s ujištěním, že je druhé patro již zcela vyklizeno.

Jakýsi první "den otevřených dveří" se konal na závěr roku 1902/1903, kdy první studenti gymnázia zakončili svou docházku na nižším stupni. Návštěvníci tu mohli zhlédnout zařízení kabinetů a učeben, skříň pro knihovnu a stůl s křeslem do ředitelny, které zhotovili místní stolaři podle návrhů Císařsko královské odborné školy na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. O vybavení tělocvičny se postarala firma R. A. Smekal z Prahy. Většinu scházejícího zařízení učeben, odborných laboratoří a přináležejících sbírek dodali vyškovští stolaři a firma R. Osolsobě v  Novém Rousinově (dnešním Rousínově). Ani o prázdninách 1903 se na gymnáziu nezahálelo - byla vymalována aula a chodby firmou Balon z Brna, ostatní interiéry pak panem V. Hlaváčkem, malířem z Vyškova.

Mezi novinky školního roku 1903/1904 patřilo otevření nové třídy - kvinty víceletého gymnázia, které povolilo c. k. ministerstvo kultu a vyučování dne 23. června 1903.

O zřízení dalších učebních sbírek se nejvíce zasloužil císařský rada Arnold Janda, který měl v této době na starosti záležitosti spojené s pracemi na výstavbě a vybavení budovy gymnázia. Byl v této práci tak horlivý, že trávil celé hodiny v budově gymnázia s řemeslníky, kteří zde pracovali, anebo docházel přímo do jejich dílen. Později sám přepracovával již vzniklé skici, aby bylo gymnázium zařízeno v jednotném jednoduchém a účelném stylu.

Protože gymnázium ještě za dobu od svého zřízení nedosáhlo plné kapacity osmi ročníků víceletého gymnázia, byly některé prostory propůjčeny jiným školám. V největší míře škole obecní a později také obchodní. I kvůli tomu se jako rok, kdy byly interiéry gymnázia zcela vybavené, počítá rok 1907, kdy byla vybudována žákovská čítárna.

Podle 3. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Zestátnění gymnázia

Přestože Matice gymnasiální dala vzniknout soukromé škole, neznamenalo to konec všech pokusů o zestátnění. Přetrvával totiž stále názor, že gymnázium nebylo založeno státem jenom proto, že byl Vyškov předstižen jiným městem. Poprvé se se svou prosbou obrátil matiční výbor na c. k. ministerstvo kultu a vyučování hned v prvním školním roce. Od ministra Hartla se dočkali pouhé odpovědi, že se vláda Rakouska-Uherska nechystá přejímat školy od soukromých subjektů, a to proto, že by pak nezbývaly finance na budování státních ústavů.

Po volbách do vyškovského obecního zastupitelstva v roce 1904, kdy česká strana vyhrála s absolutní převahou, se zdálo, že se gymnázium opět přiblížilo svému zestátnění. Nestalo se tak. Češi se museli soustředit na potřebné reformy, které předchozí němečtí zastupitelé z populistických důvodů dlouhá léta neprováděli. Na vydržování školy z obecního rozpočtu proto nezbývaly prostředky.

Výbor Matice gymnasiální se musel spokojit s příspěvky od státních organizací. Ty dostával již v roce 1899 od moravského zemského místodržitelství, tedy 2000 K na rok pro jednu třídu. Vzhledem k měsíčním platům učitele 600 - 1 000 K to však nemohlo stačit. Samotné výdaje školy přesahovaly téměř 62 000 K. Proto Matice zažádala několikrát za sebou v letech 1901, 1902 a 1903 o ministerskou dotaci, na jejímž základě bylo uvolněno na udržení českého gymnázia ve Vyškově 3 000 K. Tento příspěvek dovolil na gymnáziu studovat žákům další tři roky a od roku 1907 se začal vyplácet ve dvojnásobné výši.

Na jaře 1907 podala znovu Matice gymnasiální žádost o zestátnění. Tuto myšlenku byli tentokrát ochotni podpořit čeští poslanci v říšské radě a od května téhož roku také Ústřední Matice gymnasiální v Praze. Podle pokynů c. k. moravské zemské školní rady, kterou okresní hejtmanství ve Vyškově obdrželo v dubnu 1907, byla podána žádost se zprávou o chodu gymnázia ve státní správě a výkazem o dosavadní činnosti Matice gymnasiální. Když tlak německého národa na Čechy polevil, působil pojem zestátnění gymnázia více realisticky. Členové Matice gymnasiální ochotně předávali různým vládním úředníkům výpisy o chodu jejich nadace, o její finanční, ale také duchovní podstatě. Nakonec byla pro rok 1908 přidělena dotace jen 6 000 K. Naději měl přinést rok 1909, od jehož prvního dne mělo gymnázium připadnout státu.

Přišel rok 1908 a událostí se opět ocitlyna mrtvém bodě. S Ústřední Matici školskou v Praze i s Maticí gymnasiální ve Vyškově přestali komunikovat vládní úředníci a obě tyto organizace stálo mnoho úsilí, než se jim podařilo dosáhnout svého. Za předání vyškovského gymnázia státu se v říšské radě zasadili především čeští poslanci Karel Prášek a Vojtěch Kulp. Také díky jejich práci ve Vídni dostalo c. k. okresní hejtmanství ve Vyškově 11. listopadu 1909 vyrozumění se zpětnou platností o zestátnění ústavu od 1. září 1909. O čtrnáct dní později se Matice gymnasiální státu zavázala, že odevzdá bezplatně všechny pomůcky a učební sbírky, které za doby své správy pořídila. Toto rozhodnutí potvrdila obecní rada města Vyškova a od 31. ledna 1910 bylo gymnázium oficiálně pod správou státu, který jej ale prakticky zřizoval prostřednictvím vyšších dotací již od 1. září. Víceméně formální ráz mělo povolení od rakouského císaře. Celý akt zestátňování byl završen 28. ledna 1910 podepsáním smlouvy mezi zástupci Matice gymnasiální, Obecního zastupitelstva ve Vyškově a Moravského zemského výboru v Brně.

Na předání vyškovského gymnázia se vztahovaly předpisy, které platily pro převody všech podobných ústavů. Jediný, kdo vydělal, byl tedy stát Rakousko-Uhersko. Získal do svého majetku budovu gymnázia za více než půlmilionu rakouských korun včetně vybavení - školních učebnic, knih, map a nástěnných výukových plakátů, sbírek, ale také nábytku a přístrojů. Také učitelé se nově stali státními zaměstnanci. Budova gymnázia byla do rukou obecních zastupitelů oficiálně předána 16. dubna 1910.

Matice gymnasiální dosáhla konečně předem vytyčeného cíle. Po zestátnění byla rozpuštěna celá organizace, ale především její výbor ve složení: předseda MUDr. Jan Venhuda, místopředseda Karel Albrecht, jednatel JUDr. Václav Skřivánek, pokladník Florián Koudelka, zapisovatel Jan Rozsypal, členové Antonín Gryc, Jan Hrozek, J. V. Pokorný, Arnold Janda, Florián Horut, Josef Šich a František Teplý, náhradníci Tomáš Látal, Antonín Vlček, František Lorek, Jan Souček, ekonomové Jan Pospíšil a František Vrtílek. Za dobu své působnosti vydala Matice na provoz gymnázia a stavbu budovy společně s obcí Vyškov 776 110 K 01 h.

Podle 4. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

 

První světová válka

Z dnešního pohledu je víc než zřejmé, že osud našeho gymnázia nebyl v historii vždy tak úplně snadný. Gymnázium se dostalo ještě před válkou do správy státu. Již několik let neplatilo, že jeho zaměstnanci se nemuseli zodpovídat za své názory, protože patřili do skupiny kolem Matice gymnasiální a sdíleli stejné nebo podobné přesvědčení. Nyní začal sílit tlak na vedení ústavu od vládních úřadů. Aby bylo gymnázium po celou dobu otevřeno pro žáky, musel ředitel a jeho zástupci souhlasit s řadou věcí, se kterými se sami neztotožňovali.

V létě 1914 vypukla první světová válka. Z gymnázia byli do bojů za Rakousko povoláni zaměstnanci tito školy: profesor Josef Horák, který byl následně přidělen jako poručík pevninského dělostřelectva; suplující učitel Bohumír Bosek jako záložník ve Vysokém Mýtě; školník Jan Rauš, mající dohlížet na nádraží v Lulči; výpomocný sluha Josef Janhuba, který bojoval na východní frontě. Pan profesor Josef Horák se vrátil do civilní služby v srpnu téhož roku.

Ti, kdož nebyli ve službě, byli o prázdninách povoláni do školy, aby pomáhali ve správě státních i civilních úřadů. Profesoři přerozdělovali zásoby a žáci, kteří nebyli zaměstnáni během žní na hospodářských usedlostech rodičů, usměrňovali na vlakovém nádraží neobvykle silný provoz.

Ale i za těchto okolností se počítalo s tím, že v nadcházejícím školním roce bude výuka probíhat normálně v budově školy. Ředitel František Teplý z dobré vůle nabídl, že by v přízemí gymnázia mohlo být umístěno 20 lůžek pro raněné vojáky. C. k. okresní hejtmanství ve Vyškově se chytilo této myšlenky. Došlo k závěru, že se zde dá umístit dokonce 200 lůžek, a školu zabralo pro potřeby nemocnice. Pro žáky gymnázia bylo uvolněno 8 tříd v budově měšťanské školy, v původní budově zůstaly pouze učební sbírky a zařízená ředitelna, případně nábytek, který se hodil pro potřeby nemocnice.

Nikdy nebylo jisté, jak dlouho se ještě bude na škole vyučovat. Zatímco v letních měsících se gymnázium s většími potížemi potýkat nemuselo, v zimě se každodenně řešily problémy spojené s topením. To v budově měšťanské školy téměř vůbec nefungovalo - nebylo možné najít vhodného topiče nebo byl nedostatek uhlí. Třídy se tak daly v největších mrazech vytopit na 10°C, obyčejně zde ale teploty dosahovaly 8°C. S tím se pojily časté nemoci - chřipky, rýmy, angíny. Nejhůře na tom s ohledem na topení bylo gymnázium ve školním roce 1917/1918, kdy bývalo vyučování neplánovaně ukončováno před polednem nebo byla škola dokonce uzavřena po celé týdny (16. prosince 1917 - 1. ledna 1918, 6. ledna - 3. února 1918).

Byl též nedostatek učitelů. Řada z nich byla povolána do služby a gymnázium za ně nedostalo náhradu, takže se o jejich úvazky museli podělit ostatní. Profesoři se často měnili - přicházeli a odcházeli. V některých měsících vyučoval jeden učitel 30 hodin týdně. Stav se zhoršil ke konci období první světové války natolik, že byla na gymnáziu pozastavena výuka fyziky. Nebyl to jediný obor, kde chyběli profesoři. Některé třídy docházely na začátku roku 1918 pouze na dvě až tři hodiny denně, aby mohla být ve všech ročnících zaručena alespoň částečná pravidelnost vyučujících.

Od roku 1914 měli žáci V. - VIII. ročníku zavedený předmět vojenský tělocvik. Výuku narušovalo i to, že starší žáci očekávali předvolání na frontu nebo se právě vraceli a snažili se zařadit do denních pořádků. Všichni se potýkali s nepravidelností zásobování a gymnázium často představovalo pro studenty netušenou jistotu.

Již několikrát jsme se zmínili, že se rakouská vláda snažila dělat vše proto, aby zamezila vzpouře mezi národy monarchie, které násilně ovládala. Jedním z prostředků vedoucích k tomuto cíli mělo být zakazování knih. Ze soupisu povinné četby pro žáky gymnázia musela být přeřazena do oddílu libri prohibiti (zakázané knihy) jména spisovatelů a dramatiků nejen českých, ale také pocházejících ze zemí, které vedly válku proti Rakousku. Odstraněny z dosahu žáků byly také všechny spisy o bývalém českém státě, husitské reformaci a době pobělohorské a zpěvníky vlasteneckých a národních písní, které byly zaměřeny proti císařství. Místo toho byly do školy navezeny propagandistické knihy o habsburské dynastii, oslavující válku a spojence Rakouska.

V první světové válce padla řada osobností spjatých s gymnáziem. První obětí se stal výpomocný sluha Jan Janhuba, který byl zabit u Haliče 29. listopadu 1915. Nevrátili si také někteří vyučující, kteří jsou zmíněni dále.

Podle 5. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Po válce

Gymnázium ve Vyškově mohlo bezstarostně přivítat 28. října vznik republiky. 1. listopadu se sešel celý profesorský sbor ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie na bohoslužbě, při níž spolu s ostatními oslavili znovunabytou národní svobodu.

Celý ústav oslavil samostatnost ještě 5. listopadu, kdy ředitel František Teplý pronesl k nastoupeným třídám a profesorskému sboru svůj proslov o významu převratu v životě českého národa. Byl to rovněž první školní den, kdy se žáci a zaměstnanci školy sešli jako občané Československa (po chřipkové epidemii byly totiž vyhlášeny chřipkové prázdniny ve dnech 26. října - 4. listopadu.).

Na konci války se začalo vyjednávat o navrácení školní budovy. Díky tomu se ještě před 28. říjnem 1918 se podařilo nastěhovat čtyři třídy do přízemí budovy gymnázia, která byla již na přelomu září a října uvolněna. Teprve na začátku prosince bylo nemocniční zařízení vystěhováno i z prvního patra, takže se zbytek žáků mohl připojit k dříve umístěným třídám. Avšak druhé patro mělo ředitelství gymnázia k dispozici teprve po Velikonocích 1919, a to přesto, že vojenská nemocnice ukončila svůj provoz k  22. prosinci 1918. Zdržení bylo způsobeno tím, že stavba byla vrácena ve velmi špatném stavu - zdi byly otlučené, celá budova špinavá a plná hmyzu, poškozená byla také kotelna, takže v prvním roce bylo možné vytopit sotva přízemí a část prvního patra. Podle místních mohlo za škody na majetku především chování rekonvalescentů, kteří se tu scházeli z různých končin světa a měli poněkud uvolněnější způsoby. Velké potíže způsobovaly především štěnice, a proto během roku 1919 muselo dojít ve všech místnostech dvakrát k deratizaci. Poprvé byla před Velikonocemi 1919 budova vyčištěna formalinem a sírou, ale tento způsob nebyl příliš účinný, a tak vedení školy povolalo na prázdniny společnost, která provedla radikální čištění kyanovodíkem. Ve stejné době byly vymalovány třídy a chodby. Nábytek se podařilo z důvodu nedostatku financí opravit teprve do pěti let po válce.

Největší zlom, který přineslo osamostatnění, byla asi změna školních osnov - vyškovské české státní gymnázium přestalo být klasickým gymnáziem. Důležitost již nebyla kladena na jazyky klasické, i když řečtina a latina se zde nadále vyučovaly. Většího významu nabyly živé jazyky a přírodovědné předměty.

Také po válce se ústav potýkal s nedostatkem vyučujících. Profesorské řady prořídly - prof. Cyril Štefan byl od roku 1916 nezvěstný, mezi další oběti patřili také Ladislav Koza, Karel Rieger a Alois Tesáček. Po dlouhé nemoci zemřel v tomto roce také profesor Cyril Marvan a další tři vyučující odešli na Slovensko. Učitelé tak měli úvazky nabité ještě mnoho let po válce. Nejvíce nadpočetných hodin měl tradičně ředitel František Teplý, který se snažil jít příkladem. Mezi jeho podřízenými nebyl výjimkou ani o polovinu větší úvazek. Kvůli těmto problémům byl rozvrh pro školní rok 1925/1926 sestaven teprve 8. října 1925 a několikrát ze stejného důvodu měněn.

Vedle plnění svých nadstandardních pracovních závazků působili profesoři ve Vyškově jako kulturní referenti, stáli v čele různých kulturních a uměleckých spolků.

Přetrvávaly také potíže s topením, protože město vrátilo budovy školy do rukou jeho vedení v dezolátním stavu a dva topné kotle ze tří byly neschopny provozu. Při následné rekonstrukci bylo navíc zjištěno, že je nutné vyměnit topná tělesa. A potíže působil i zoufalý nedostatek uhlí.

Žáci a profesoři byli nadále zaměstnáváni činnostmi souvisejícími se státní správou, aby pomohli udržet nastalou situaci - nejčastěji byly třídy pověřovány kolkováním bankovek nebo roztřiďováním úředních záznamů.

S novým státním zřízením souvisela také rozpolcenost některých institucí. Žáků vyškovského gymnázia se nejvíce dotýkala situace na dráze, kde vlaky nabíraly i hodinová zpoždění. Z toho důvodu byl dokonce začátek vyučování posunut na půl devátou a vyučovací hodiny o pět minut zkráceny, ale ani to nepomohlo. Od začátku června 1919 vlaky nejezdily vůbec nebo jezdily příliš brzy, a tak se pro změnu začínalo už o půl osmé. Díky tomu mohly mít hodiny opět padesátiminutovou dotaci.

Asi nejvýraznější změnou po válce je počátek veřejného studia dívek na vyškovském gymnáziu. V předchozích letech se totiž směly zapsat a skládat zkoušky jen jako takzvané privatistky. Příliš mnoho učiva a obtížnost testů však řadu z nich odradila. V roce 1910 proto povolil ředitel František Teplý, aby směly privatistky také docházet do vyučování (ale nesměly být zkoušeny a průběžně známkovány), tedy hospitovat tu. Udělal to údajně bez vědomí příslušných úřadů a po jednom rozporu s místním vyučujícím muselo být toto právo dívkám odebráno. Čekalo se tak několik týdnů, než byla hospitace dívek oficiálně povolena. Ve školním roce 1918/1919 výnosem z 19. listopadu byla tato forma studia změněna na veřejné studium, během kterého měly studentky stejná práva a povinnosti. Od té doby začal postupně růst jejich počet až do dnešních dob, kdy na gymnáziu studuje více dívek než chlapců.

Neobvyklé řešení problému s otopením a osvícením domácností se naskytlo v roce 1919. Situace byla natolik vážná, že někteří žáci neměli možnost se učit doma. Bylo tedy rozhodnuto, aby se učili v žákovské čítárně po ukončení vyučování do sedmé hodiny večerní.

Aby bylo podpořeno vlastenectví žáků vyškovského gymnázia, byly zařazovány během školního roku slavnosti, které měly připomínat sílu českého národa. Některé se staly každoroční záležitostí, jiné byly uspořádány ve spojitosti s určitou událostí. V březnu si gymnázium vždy připomínalo Masarykovy narozeniny a výročí narození Jana Amose Komenského. Zpočátku se studenti jen podíleli na programu, později si ale podobné akce organizovali v podstatě sami.

Podle 6. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Po 25 letech

Budova gymnázia, především pak aula, se stala dějištěm mnoha událostí, které oslavovaly zejména tradice české státnosti. Možná nejvýáznamněji se však do meziválečných dějin ústavu zapsala oslava 25. výročí vzniku gymnázia. Jednalo se o význačnou událost, a proto na to, aby vše bylo dokonalé, dohlížely nejvýznamnější osobnosti města spolu s bývalými členy Matice gymnasiální.

Výroční slavnost byla zahájena žákovskou akademií ve dvoraně Besedního domu v podvečer 28. června 1924. Vystoupení bylo uvedeno proslovem absolventa školy pana profesora Bohuslava Jokla, diváci mohli zhlédnout program, jehož součástí byl soubor tělocvičných skladeb podle profesora Kováře, melodrama Hakon Z. Fibicha a J. Vrchlického a další hudební ukázky. Hřebem večera byla ukázka studentské frašky od JUDr. Jiřího Červeného, ve které společně účinkovali současní i minulí žáci gymnázia. Další den pokračovala slavnostní událost v aule. Odtud se shromáždění přesunulo na oběd, během kterého ředitel František Teplý vzdal díky zakladatelům školy a starosta JUDr. Skřivánek poděkoval minulému a současnému učitelskému sboru za jeho trpělivost. 140 lidí se z Besedního domu připojilo k průvodu směřujícímu na zahradu sokolovny, kde byla slavnost ukončena tanečním představením.

Rok 1924 neznamenal jen výročí vzniku, byl to rok, který jako by odděloval minulost od budoucnosti. Tímto rokem se uzavírá éra klasického gymnázia ve Vyškově, které bylo v následujících osmi letech reformováno na reálné.

Ve školním roce 1926/1927 se ředitelství pokusilo neúspěšně zavést nový časový harmonogram vyučování. Podle této reformy se mělo začít učit o půl deváté, přičemž první hodiny trvaly jako doposud padesát minut, ale poslední tři byly o pět minut kráceny. Přestávky byly většinou jen pětiminutové. Nový systém přinesl zlepšení pro žáky docházející pěšky, ale nebyl vhodný pro dojíždějící vlakem, a tak se od něj v příštím roce muselo opustit.

2. července 1927 slavili gymnazisté desáté výročí bitvy u Zborova. Součástí slavnosti bylo i odhalení pamětní desky věnované padlým legionářům, kteří před tím, než odešli do války, navštěvovali vyškovské gymnázium.

Začal se měnit samotný přístup k výuce. Pro názornost začala být zařazována filmová představení. Vstupné si musel sice každý hradit sám, zvláštní výjimku měli nemajetní, kteří směli chodit do kina bezplatně. Ale nelitoval ani ten, kdo musel zaplatit - žáci měli poprvé možnost přenést se prostřednictvím filmu do neznámých nebo málo známých krajin. Od 20. let minulého století vyjížděli žáci stejně jako dnes na poučné zájezdy do Brna, kde poznávali nejen památky města, ale také se účastnili koncertů a divadelních představení.

V souvislosti s masovým zakládáním nejrůznějších spolků vzniklo v roce 1918 Sdružení středoškolského studentstva ve Vyškově, které vedle školních slavností pořádalo také vystoupení, akademie, závody a studentskou slavnost Majáles. Přestože nejvíce viditelnou se jevila kulturní činnost Sdružení, jednalo se především o politickou organizaci, která vznikla z popudu pražských vysokoškolských studentů, kteří se soustředili pod křídly Mladé generace - organizace, která přímo náležela pod Českoou státoprávní demokracii, později přejmenovanou na Českoslovensou národní demokracii - politickou stranu orientovanou v duchu českého (československého) nacionalismu, jejíž členové a příznivci se již před rokem 1918 vyslovovali pro založení vlastního státu. Vyškovští studenti byli členy státoprávní demokracie pouhý rok, následně se přidružili pod Svaz československého studentstva v Praz, čímž se Sdružení stalo čistě studentským spolkem. Ten se ale definitivně odpoutal od politiky teprve v roce 1921.

V roce 1927 se poprvé konala studentská slavnost Majáles. Pod vedením profesora J. Machovce byla naplánovaná působivá jarní oslava mládí, která trvala celé tři květnové dny. Zahájena byla serenádou v Smetanových sadech 13. 5. Druhý den večer představoval jakési vyvrcholení, kdy v Sokolovně žáci sehráli představení ukazující výjevy ze svého "radostného" života. Jako celek ukazoval tento večer představy žáků o jejich vlastním životě a o rozmarech mládí. Na druhý den ráno se sešli studenti gymnázia v čele s krojovanými spolužáky na náměstí, kde jim byla předána studentská vlajka. Jednalo se o vlajku, kterou vyšily a darovaly studentky svým spolužákům jako symbol družnosti a pospolitosti. Odpolední program se podobal současné podobě Majálesu - průvod gymnazistů se studentskou jízdou v čele a alegorickými vozy, které měly představovat jednotlivé vědecké disciplíny vyučované na gymnáziu, prošel ulicemi města a zakotvil v Sokolovně, kde bylo pro žáky a profesory uspořádáno završení náročného víkendu v podobě velkolepé hostiny. U diváků měl Majáles nebývalý úspěch. Po 25 letech, které uplynuly od založení gymnázia, si lidé připomněli, že tato škola je ve městě skutečně důležitá.

Přesto, anebo právě proto, že žáci pocházeli ze skrovných poměrů a mnozí mohli studovat jen díky stipendiu, účastnili se stejně jako dnešní studenti různých sbírek na podporu charity. Červený kříž, Česká zemská komise pro podporu dítek a péči o mládež v Brně, České srdce nebo Masarykova liga proti tuberkulóze, to jsou jen některé organizace a nadace, pro které pomáhali získat finance žáci gymnázia.

Gymnázium muselo od svého vzniku řešit jeden velký problém. Jednalo se o dojíždění žáků, kteří nebydleli přímo ve Vyškově. Tehdejší kritici považovali za problematické především to, že pro dojíždějící mládež je složité dostat se do školy a zabírá jim to příliš mnoho času - studenti často cestovali i několik hodin vlakem, někteří chodili pěšky. Je tedy zřejmé, že přespolní měli mnohem méně času na učení a byli často unavení.

Podle 7. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Meziválečná léta

Aby se za první republiky mohli z dětí stát skuteční gymnazisté, museli stejně jako dnes skládat přijímací zkoušky. Navštěvovat gymnázium nebyla v té době samozřejmost a tomu odpovídala také obtížnost přijímacího řízení. Aby chlapec či dívka uspěli, museli ovládat učivo náboženství a češtiny (a to jak pro zkoušku písemnou - diktát a slovní rozbor, tak ústní - hbité čtení, znalost mluvnických tvarů) na úrovni obecné školy. Na gymnázium mohli být přijímáni také žáci v průběhu studia (tedy do II. - VIII. ročníku).

Řada žáků neměla během studia příliš času na zábavu, protože každý den musela dojíždět domů a byla ráda, že si může na chvíli odpočinout. Snad i proto se na gymnáziu udržela tradice školních slavností, připomínajících zpravidla určitou důležitou osobnost nebo událost. V meziválečných letech se tak již tradičně pořádaly slavnosti doprovázené hudebními a dramatickými vystoupeními, věnované narozeninám prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, učitele národů J. A. Komenského, mistra Jana Husa, škola si připomínala také výročí A. Jiráska, K. H. Borovského, K. H. Máchy, J. Žižky, H. Sienkiewicze, sv. Václava, nebo data vzniku státní hymny, popravy českých pánů na Staroměstském náměstí, bitvy u Lipan a mnohá další. Vesměs se tedy jednalo o tradice, na které hodlal v "masarykovském" duchu nový stát navazovat.

Nově se v rámci výuky na gymnáziu začaly prohlubovat především vztahy s dalšími evropskými národy, které se osamostatnily po rozpadu Rakouska-Uherska. Ve školním roce 1929/1930 byly uspořádány první Dny vzájemnosti pro připomenutí přátelských kulturních i hospodářských styků s Jugoslávií a Rumunském. Škola tak podle platného výnosu ministerstva školství reagovala na podepsání Malé dohody.

Na gymnáziu se konaly také různé odborné besedy s místními osobnostmi. Debatovalo se především o literatuře, budoucnosti vědy a zdravotnictví. V rámci posledního jmenovaného oboru se mládež měla seznámit se zásadami první pomoci. Nejvýznamnější akcí tohoto druhu, kterou ředitelství ve spolupráci s vyučujícími připravilo, bylo nezapomenutelné setkání s profesorem Masarykovy univerzity Ferdinandem Stiebitzem, překladatelem antických textů, který přítomné poučil o vyspělosti nejranějších civilizací a přiblížil jim některá literární díla v rámci tzv. Večera řecké poezie.

Bohužel všechny nevšední dny nebyly jen oslavovány. Třeba po odchodu Františka Teplého 4. července 1930 po 31 letech ve funkci ředitele si gymnázium dlouho zvykalo na jeho nástupce Františka Fišera (pozn. - Teplý byl zvolen starostou města). Nesmazatelně se zapsal také odchod profesora Františka Gajduška - byl totiž posledním členem učitelského sboru, působící na škole již od roku 1899. Výčet událostí, které se neslavily, a přece se do dějin zapsaly, završuje smutná událost - 2. října 1935 zemřel František Teplý. Jeho pohřbu se zúčastnilo celé gymnázium.

Smíšené pocity přinesl 19. květen 1930. V tento den byli výnosem ministerstva školství rodiče oficiálně označeni za součást školy stejně jako profesoři a studenti. Na škole tak bylo nově ustanoveno Rodičovské sdružení. Vyučující toto nařízení přijali s velkou nedůvěrou, domnívali se, že rodiče budou působit jako nový dozorčí orgán, navíc ne dostatečně objektivní pro svou neodbornost. Ale ani rodiče nebrali svůj nový úděl s příliš velkou ochotou. Považovali za zbytečné diskuse s učiteli o svém synovi či své dceři. Každý měl totiž na něj či na ni jiný názor. Teprve později, když proběhlo několik schůzek, změnili mnozí svůj názor.

Častěji se ale žáci setkávali se dny všedními, během kterých se studenti věnovali svému sebevzdělávání. Již od prvních studentských let byla mládež nabádána, aby dbala na domácí přípravu. Ale především u starších žáků začínala být pravidelná příprava do školy jen další nudnou povinností. I proto začala vznikat první studentská sdružení a spolky, které studentům nabízely jiný pohled na již probrané učivo nebo jim umožňovaly zajímat se o to, co gymnázium v rámci všeobecného vzdělávání nemůže nabídnout.

Žáci si oblíbili takzvané literární dýchánky, které byly původně pořádány profesorem J. Souškem od roku 1910. Dvacet až třicet žáků z VI. až VIII. třídy se scházelo ve volných chvílích, aby vyslechlo přednášku a podebatovali o tématu, které si sami vybrali. Tyto akce získaly svůj název především proto, že nejraději se žáci zúčastňovali diskuzí o literatuře, mluvilo se ale také o hudbě, historii, divadle a výtvarném umění. Po válce byly dýchánky znovu vzkříšeny na jaře 1918 a svou tradici si dokázaly uchovat po celé období první republiky. V pozdějších dobách již o nich nejsou žádné zprávy.

Jsou zaznamenány také první pokusy o vydávání školních časopisů. Ty vycházely tajně již za dob Rakouska-Uherska. Teprve před začátkem světové války začaly mít takové pokusy větší šanci na úspěch. Ve školním roce 1913/1914 vyšla dvě dvanáctistránková čísla časopisu „Jiřiny“, ve kterých žáci sexty poprvé zveřejnili své literární pokusy - básně, povídky, ale také články o šachách a divadle. Větší možnosti redakční rady jsou patrné až za první republiky, kdy bylo pod záštitou Sdružení středoškolského studentstva ve Vyškově vydáno dokonce šest čísel časopisu „V život“. Nová doba přinesla redaktorům více odvahy, která je patrná na samotných výtiscích - obsah je rozmanitější, vznikají rubriky Veselý koutek s ilustracemi, Šachy, Náš Olymp. A nakonec časopis Pramen, který vycházel v roce 1932.

Škola se musela potýkat také s vážnými problémy - v únoru 1929 v době krutých mrazů nebylo možno budovu vytopit a přespolní žáci měli problém dostat se do školy. Proto bylo po dobu deseti dní (18. - 28.) vyučování přerušeno.

Přespolní žáci neměli problémy jen v roce 1929, kdy se obtížněji nebo spíše vůbec nedostávali do školy. Při zavedení pravidelných zdravotních prohlídek ve školním roce 1931/1932 se ukázalo, že polovina žáků, která bydlí mimo město nebo jeho příměstské oblasti, má ztížené podmínky ke studiu, což se odráží především na jejich zdraví. Aby se situace zlepšila, pokusilo se Sdružení rodičů napravit alespoň nejvážnější prohřešky - dojíždějící žáci dostávali teplá jídla jako doplněk k pokrmům, které si přinesli z domova (do té doby byly problémy s jejich výživou - řada z nich trpěla podvýživou nebo špatným trávením) a byla jim poskytnuta teplá místnost, aby tak netrpěli venku dlouhým čekáním na vlaky. O tom, že tato opatření byla na místě, nechme promluvit čísla: z 259 studentů bylo pouze 96 zdravých a 50 žáků vážně ohroženo na zdraví. Ne vždy se jednalo o chřipky a neškodné nemoci. Nejmladší žáci trpěli problémy s podvýživou, a proto bylo navrhnuto, aby na gymnázium byli přijímáni žáci starší, vyspělejší, méně náchylní k nemocem. Každý třetí žák v této době trpěl krátkozrakostí. Každý pátý měl zničené zuby. Sedm procent studentů bylo nakaženo tuberkulózou. Někteří žáci trpěli zase zkřivením kostí.

Ve školním roce 1937/1938 bylo tříd tolik, že jedna musela být umístěna v domě na Masarykově náměstí. V dalším školním roce byla jiná třída v jednom z domů na Jiráskově ulici. Nárůst žáků na gymnáziu byl nejspíše způsoben tím, že začaly být konečně přijímány děti, které se narodily po válce. Navíc při škole vznikla řada fondů a nadací, které umožňovaly studium i nemajetným žákům. K dosud existujícím přibyla Nadace MUDr. Aloise Koutného a Fond ředitele Františka Teplého.

Podle 8. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Druhá světová válka

Období rozvoje, které prospívalo žákům i učitelům, bylo opět ukončeno světovou válkou. První světová válka znamenala krušné časy, ale rakouská vláda s Čechy počítala jako s národem, který jí dá inteligenci, která Rakousko pomůže přetvořit v moderní prosperující stát. Ve druhé světové válce se nedalo předpokládat, že by Hitler něco takového potřeboval. Část středních škol tak byla odsouzena k zániku.

Začaly se uplatňovat germanizační tlaky. Ředitelství gymnázia tak bylo každý den stavěno před problémy, se kterými se muselo vypořádat, aby udrželo svoji školu, případně aby co nejvíce oddálilo její zánik. To však nebylo možné bez odhodlanosti profesorů a národně pevných rodičů. A to i přes nově zavedené nacistické učební osnovy, které napomáhat poddajnosti mladé generace vůči germanizaci. Nové předpisy zakazovaly mimo jiné vyslovovat jména slavných Čechů, přestaly být vyučovány dějiny české literatury, od roku 1941 byla pozastavena výuka dějepisu, filozofie. Po půlroční odmlce (vyučovat se opět začalo v novém školní roce 1942) mohli dějepis učit pouze ti, kteří byli proškoleni v Rankenheimu o "správném" podání historie Německa a výkladu vývoje lidstva podle nacistických teorií. Stejně tak se probírala látka zeměpisu, kde byl důraz kladen na Německo a pro české žáky neměl příliš velký přínos, snad kromě učiva o stavbě zeměkoule. Zrušené hodiny nahradila němčina, které měli žáci i osm hodin týdně, někdy ale bývaly zařazeny opakovací hodiny některých předmětů, které byly celé vedené v němčině. Pokud to nebylo možné kvůli příliš velkému náporu učiva (například biologie), byly zaváděny aspoň německé termíny. Češtiny, latiny a náboženství se germanizace dotkla relativně méně.

Aby učitelé mohli na vyškovském reálném gymnáziu vůbec učit, museli zakládat německá pracovní společenství (Arbeitsgemeinschaft), ve kterých se sdružovali vyučující němčiny, dějepisu, zeměpisu a matematiky. Všichni bez výjimky se museli podrobit jazykové zkoušce z němčiny.

Trochu absurdně zní nařízení, podle kterého měla být budova označena česko-německy. Tuto záležitost se podařilo vyřídit způsobem odpovídajícím znění vyhlášky - třídy byly označeny pouze číslicemi a na ostatních místnostech nebylo označení vůbec. O to bolestněji byl ale z fasády budovy zásahem německých úřadů odstraňován zlatý nápis České gymnasium.

Žáci a učitelé se ale museli potýkat i s dalšími německými předpisy. Jeden z nich také způsobil, že nebylo možné pokračovat ve výuce podle moderních českých učebnic. Ty nahradily popularizační nacistické brožury, které byly pro odborné předměty naprosto bezcenné, v některých předmětech se podle učebnic neučilo vůbec. Tuto situaci se pokoušela škola řešit s pomocí rodičů, kteří sami pomáhali zpracovávat učební texty a nahradit tak zakázané knihy.

Válka sama způsobila nebývale dlouhé vánoční prázdniny, které byly prodlužovány pro nedostatek uhlí. Jedny z nejdelších "dostali" žáci gymnázia na Vánoce ve školním roce 1941/1942, kdy zůstali doma po dobu tří a půl měsíců. Aby nikdo nemohl říct, že okupantská vláda situaci nezvládá, žáci se měli během volných dnů věnovat zdokonalování svých znalostí němčiny. Jednou týdně se pak scházeli ve škole, kde obdrželi od učitelů zadání, které měli do příště vypracovat. Protože ale úkolům nerozuměli, na vysvětlování nebyl čas a nikdo je řádně nekontroloval, žáci od sebe navzájem opisovali. Přestože se plán neosvědčil, byl zaveden znovu ve školním roce 1944/1945, kdy byly volné dokonce čtyři měsíce. Během válečných let byli v rámci školní docházky žáci nuceni deset dní strávit pomocí při polních pracích. V posledním roce války bylo vyučování ke všemu narušováno ještě 27krát leteckými poplachy. Žáci gymnázia odcházeli do krytu na Masarykově náměstí, zřízeném v domě č. 10. Vyučování narušovaly také časté návštěvy školních inspektorů, z nichž nejobávanější byl Dr. Emil Záruba, kteří se snažili najít záminky pro bezpodmínečného uzavření gymnázia.

Mnohem horší byly ale prostředky, které Němci používali skrytě - byly o to nebezpečnější. Nacisté či čeští kolaboranti anonymní dopisy, jejichž prostřednictvím udávali kriminální policii údajné prohřešky žáků a profesorů. Nikdy nebyly naštěstí veřejně projednávány, protože na příslušných protektorátních úřadech byli zaměstnáváni stále čeští lidé. Jedním z nich byl i tajemník města Dr. Zlámal, který spolu se sítí českých četníků dokázal zachytit mnohá obvinění.

I bez udavačů bylop však gymnázium jako "podezřelá" instituce stále sledováno. Na historické fasádě hledali nacisté protiněmecké výjevy a motivy. Skandál otřásl budovou gymnázia v den, kdy bylo napadeno Rusko Německem. Byly totiž objeveny dějepisné sbírky, kde byla vložena fotografie Dr. Edvarda Beneše a J. V. Stalina. Nejtěžší časy zažila škola za heydrichiády, kdy byla budova mnohokrát prohledávána. Nikdy však nebylo nalezeno to, co nacisté hledali.

Podle ustanovení z 10. července 1941 byl ústav zařazen mezi postupně rušené školy. Pro gymnázium to znamenalo, že třída pro nižší stupeň nesměla být vůbec otevřena, zatímco do třídy pro vyšší stupeň mohlo být přijato pouze 35 žáků. To vedlo k propouštění poloviny žáků IV. ročníku podle známky z němčiny.

Dne 30. října 1941 bylo zástupcům škol oznámeno, že se v nejbližší době plánuje rušení středních škol. Zásluhou některých členů protektorátní české vlády, mimo jiné i premiéra Krejčího, se podařilo uskutečnění tohoto záměru oddálit, mimo jiné i slibem říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi, že budou napraveny nedostatky, které úřady školám vyčítají. Ale již o pár týdnů později k rušení skutečně došlo. Během jediného roku se na vyškovském gymnáziu snížil počet žáků z původních 389 na 232. Nejhůře na tom byli kvartáni, kterých se omezení nejvíce týkala. Jejich naděje, že by mohli být přijati na jiný okolní ústav, byly mizivé.

Když zaměstnanci školy a rodiče žáků viděli, kam spějí zbylé části gymnázia, začali přesvědčovat vlivné úředníky, že je škola ve Vyškově opravdu potřebná. Jejich žádosti bylo kupodivu vyhověno a třída kvarty nebyla ve školním roce 1943/1944 redukována. Stejným způsobem se podařilo zachránit o rok později další žáky, i když situace byla o to tíživější, že se veřejně uvažovalo, že by k zúžení stavu nedošlo jen v kvartě, ale také v kvintě. Přesto nemohli ředitel, učitelé, ani rodiče zabránit výnosu z 21. srpna, podle kterého byla oktáva uvolněna z výuky v rámci totálního nasazení. Po tomto nařízení zbylo na škole 70 žáků.

Stejně jako žáci ubývali i profesoři. Zatímco na začátku války bylo na škole 26 vyučujících, v posledním školním roce války jich zůstalo pouhých pět. Tentokrát učitelé neodcházeli na frontu jako v předchozí světové válce, ale byli překládáni na jiné školy z důvodu, že na škole určené ke zrušení nelze naplnit jejich úvazky. Od školního roku 1943/1944 byli navíc také oni posíláni do továren v rámci totálního nasazení.

Ještě na začátku války je jasně patrný vzrůstající význam a pokračující rozkvět gymnázia. V roce 1938/1939 bylo dokonce nutné dvě třídy přesunout do domu č. 32 na Masarykově náměstí, protože do budovy na Komenského se již nevešly. O rok později se tyto třídy přestěhovaly do Jiráskovy ulice a nakonec skončily v budově živnostenské školy. Na počátku roku 1941/1942 se nečekaně tento problém vyřešil - z důvodu postupného rušení gymnázia byl v budově školy dostatek místa pro všechny. A nejen pro samotné gymnazisty. Místo se tu postupně našlo pro německou měšťanskou školu, dívčí měšťanskou, klášterní, veřejnou odbornou pro ženská povolání a pro městský archiv.

Naopak samotné gymnázium, které poskytovalo útočiště jiným, se muselo rok co rok stěhovat z místa na místo. Několikrát si vládní komisař vynutil budovu školy uvolnit pro potřeby nemocnice, ale pak přikázal vybavení nastěhovat zase zpátky. Teprve v roce 1942 se sem okresní veřejná nemocnice skutečně nastěhovala, a sice na základě nařízení Zesmkého úřadu. Pro sedm tříd gymnázia byly pro rok 1943 vyčleněny čtyři učebny v budově měšťanské školy. Aby to stačilo, museli se tu žáci střídat na dopolední a odpolední směny. Na jaře dalšího roku si správa nemocnice vyžádala úplné vyklizení budovy, a tak bezpečně ukryté školní pomůcky se začaly stěhovat do Dělnického domu, později byly umístěny v dědické sokolovně, Müllerově mlýně, mlýně „U Součků“ nebo skladišti vyškovského cukrovaru. Samotný ústav, nyní dvoutřídní, skončil prostorách obecné školy v Nosálovicích.

Udržet gymnázium nebylo vždy snadné, a proto bylo nutné, aby stála v jeho čele vždy dostatečně silná osobnost, která by dokázala odolávat vnějším tlakům a navíc držela naději v myslích žáků. Vedení gymnázia se ale často střídalo - málokdo vydržel vzdorovat protektorátním úřadům dostatečně dlouho. Na začátku války byl předčasně penzionován František Fišer, který na gymnáziu působil po smrti ředitele Teplého. Během dvou let tedy stál v čele ústavu Arnold Budík, ale i ten musel odejít do penze. Na rozdíl od svého předchůdce směl zůstat na škole alespoň do konce školního roku 1940/1941. Na místo, které ve své době znamenalo neustálý dohled okupačních i českých protektorátních úřadů, včetně policejních, pak přišel Vojtěch Procházka, ten ale záhy podal demisi ze zdravotních důvodů. Je pravděpodobné, že tak učinil právě ze strachu z&pronásledování a z toho vyplývajícího nervového vypětí. A tak ještě v tomtéž roce se stal prozatímním správcem Dr. Alois Navrátil. Člověk, který by se stal plnohodnotným ředitelem školy, se hledal těžcel - bylo nepřípustné, aby přišel někdo cizí, a mezi zaměstnanci gymnázia nepřipadali nejstarší členové sboru v úvahu pro svůj věk a jejich mladší kolegové se této funkce z uvedených důvodů obávali. Tím, kdo nakonec dočasně přijal nabídku pod pohrůžkou, že jinak bude dosazen nacistický dohled, byl profesor Josef Večerka, který se zapsal mezi řadu zatímních správců školy. Během války se po něm ještě vystřídali na stejném místě Antonín Sedlmajer a Antonín Procházka, který zde vydržel celý poslední válečný rok.

Žáci navštěvovali gymnázium po celou dobu války tak, jak si vedení na počátku předsevzalo. Občas sice museli setrvávat doma, ale škola nebyla ani zrušena, ani jinak poškozena. Kvůli bojům ve Vyškově a okolí v dubnu 1945 se výuka zastavila na čtrnáct dní, kdy se v budově nosálovské dvoutřídky usadili slovenští vojáci a pět dní po nich přišlo německé vojsko.

30. dubna 1945 byl Vyškov konečně po šesti letech války osvobozen druhým ukrajinským frontem maršála Malinovského. Bohužel budovy, kde byl uskladněn majetek gymnázia, byly za války značně zničeny a podařilo se zachránit jen malé části rozsáhlých sbírek. Další ztráty byly způsobeny častým stěhováním. Nejvíce knih, obrazů a map bylo naráz zničeno v červenci 1942, kdy nacisté přistoupili k hromadnému ničení nepřípustných publikací. V Brně bylo tehdy údajně spáleno 675 kg papíru.

Ztráty utrpělo gymnázium také na životech svých profesorů a žáků. Mezi oběti se zařadili Karel Měřínský a Jaromír Tomandl, kteří zahynuli roku 1942 v Osvětimi. Oba byli zatčeni s příchodem Heydricha v rámci akce Sokol jako župní jednatelé a po válce se stali čestnými řediteli školy. Pro svůj původ byla odvlečena do Terezína a následně do Osvětimi také oblíbená profesorka tělocviku RNDr. Edita Oppenheimerová. Jediný, který se vrátil po tom, co byl Němci perzekuován, byl Antonín Sedlmajer. Byl odveden jako rukojmí spolu s dalšími lidmi na Kaunicovy koleje v Brně. Mezi válečné oběti z řad profesorů se zařadil také František Jokl, který se dobrovolně rozhodl bojovat za demokracii ve státě a zemřel v posledních dnech války.

Dva studenti byli během války uvězněni v koncentračním táboře ve Svatobořicích, oba se vrátili na jaře 1943 zpět domů. Takové štěstí již neměli Karel Pollak a Marie Pollaková, kteří zahynuli v letech 1942 a 1944 v Osvětimi z důvodů rasových. Příběh Marie Pollakové z Ivanovic na Hané je o to smutnější, že společně s ní byli do Osvětimi deportováni další členové její rodiny (Bedřich, Zdenka, Jana a Sylva). Nejmladší obětí války byl žák sexty Jiří Sedlařík, který něšťastně zahynul během bojů mezi Sověty a Němci nedaleko svého bydliště v Rousínově.

(Podrobnější informace o obětech na životech z řad profesorů, studentů či absolventů gymnázia a o jejich účasti v bojích proti nacistům najde čtenář v úvodní historické stati "Almanachu ke 100. výročí založení Gymnázia Vyškov", Vyškov 1999, str. 15-18.)

Podle 9. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Od konce války po současnost

Ihned po osvobození se objevily pokusy obnovit gymnázium. Protože se nepočítalo s uvolněním původní budovy, byla propůjčena klášterní škola sester dominikánek. Tu však zabral berní úřad ihned po tom, co byla celá stavba zrekonstruována. Pro potřeby gymnazistů zbyly zase jen prostory v měšťanské škole.

Poválečné vyučování bylo slavnostně zahájeno 28. května 1945 u příležitost 61. narozenin prezidenta Beneše. Škola teď měla nově pět tříd. V. a VI. tvořili žáci, kteří zůstali na gymnáziu po celou dobu, a ti, kteří přišli z jiných škol, VII. a VIII. třída byla sestavena z žáků, kteří se vrátili z totálního nasazení nebo byli přijati na gymnázium podle výnosu ze dne 25. 5. 1945. Jedna třída byla jako každoročně otevřená pro nově příchozí žáky.

Od roku 1946 bylo gymnázium rozmístěno zčásti na arcibiskupském zámku, zčásti v budově dnešní Nádražní 4 (dřívější budovba obecné školy) a nově také dnešní Nádražní 5 (dříve budpova měšťanských škol) od roku 1946. Celkem žáci navštěvovali třináct tříd. Zároveň proběhla série jednání o navrácení budovy na Komenského náměstí. Podle dohody vedení školy a Sdružení rodičů s ministerstvem školství, městským národním výborem a okresním národním výborem z roku 1946 měla být do 31. srpna 1947 kompletně vyklizena. Vyučovat se tu ale 1. září nezačalo - do "mateřské" budovy se žáci vrátili teprve v roce 1951, kdy byla s nákladem 6,5 milionu korun opravena a veřejná nemocnice byla odtud odstěhována do nových prostor.

Podoba gymnázia se však s přibývajícími léty zařčala lišit od oné meziválečné. Polovina Evropy se nacházela pod vládou nebo aspoň politickým vlivem komunistických stran, které školy gymnazijního typu považovaly za příliš aristokratské a buržoazní. Škola změnila tvář. Od roku 1945 byla zavedena, co se učebního plánu týče, řada nešťastných reforem. Do roku 1948 byl ústav ještě právem nazýván reálným gymnáziem - stále zde fungovalo osm ročníků, avšak kvůli dosud neustáleným osnovám bylo studium značně náročné. Žáků zde studovalo příliš mnoho - na nižším stupni byly čtyři ročníky pro de facto tři věkové kategorie. I proto byli slabší žáci ve školním roce 1946/1947 vyzváni, aby přešli na jiný druh školy. Nuceně odešli také studenti I., II. a III. tříd, a to v roce 1948/1949 na I. a II. střední školu ve Vyškově. Gymnázium tak smělo otevřít pouze čtyři ročníky.

Plíživě se začaly do běžného chodu školy začleňovat sovětské praktiky, které vyvrcholily zejména po změněn režimu v únoru 1948. Začal se například slavit Týden Sovětského svazu. Od 2. března 1948 musely být všude vyvěšeny portréty J. V. Stalina, kterému pak celá škola musela vzdát hold na slavnostním shromáždění. Změnil se také způsob přijímání žáků - již nerozhodovaly pouze schopnosti a znalosti, hledělo se také na třídní postavení.

31. srpen 1953 je považován za den, kdy gymnázium "padlo". Stále se sice mluvilo o „gymnaziálních třídách“ v rámci takzvané vyškovské jedenáctileté školy, která vznikla v souladu s zákonem o jednotné škole spojením II. národní, I. střední školy a tříletého gymnázia, její osnovy však byly naprosto nedostačující - zmizely hodiny latiny a cizích jazyků, které nahradila ruština a výrobní praxe. Tento předmět zabíral téměř pětinu všech hodin. Již se nedalo mluvit o výběrové škole, protože místo toho, aby se vyučují věnoval nadaným žákům, musel neustále brát především ohled na zaostávající. V podstatě tato reforma přispěla také ke snížení úrovně českých vysokých škol, kde chyběli dostatečně vzdělaní uchazeči.

O poklesu úrovně svědčí i to, že gymnázium mohli vystudovat v rámci večerní studia i zaměstnaní dospělí, kteří zajisté neměli tolik času na přípravu, kolik by bylo jí bylo nutno za běžných okolností věnovat.

Aby nadaní žáci změnami netrpěli, snažili se profesoři ztráty v jejich vzdělání doplňovat v rámci zájmových kroužků. Ze strany vyučujících byla veliká oběť, že si i při 30hodinovém úvazku dokázali najít dostatek času pro své studenty. Řada vyučujících byla navíc přeložena kvůli politické "nedůvěryhodnosti". Z tohoto důvodu odešli profesorky Milena Číhalová, Marie Mášková a profesor Vladimír Blažek, ještě předtím museli odejít Ladislav Kubíček a Josef Hrdlička.

Rok 1959/1960 přinesl alespoň malé zlepšení. Škola byla reformována na dvanáctiletou. V rámci této změny byly vyčleněny také třídy se specifickým zaměřením, které žákům poskytovaly lepší vzdělání v daných oborech. Ve všeobecných třídách se opět začala vyučovat latina.

Změnila se náplň volného času - podle dobových záznamů bylo v roce 1957 soustředěno 86 % mládeže v Pionýrských organizacích. V rámci družeb s dělnickými organizacemi byly pořádány večerní recitační či hudební představení pro "potěšení" dělnických vrstev. Od poloviny šedesátých let se začaly konat akce pod názvem Strana hovoří s mládeží, kde naopak funkcionáři KSČ besedovali s členy Československého svazu mládeže.

Pořádek školních slavnosti byl narušen stejně jako mnohé jiné. Místo oslav na počest T. G. Masaryka, J. A. Komenského nebo Mistra Jana Husa se slavilo kulaté výročí narození K. Gottwalda, J. V. Stalina, významné datum Velké říjnové socialistické revoluce, vznik NDR nebo vítězství pracujícího lidu v Číně. Jediné důležité datum v našich dějinách, které si zachovalo svou slavnostní atmosféru, byl 28. říjen. Neslavilo se jako vítězství demokracie a vznik československého státu, ale jako Den znárodnění. A o vánočních slavnostech nerozdával v prosinci dárky Ježíšek, ale Děda Mráz.

V 60. letech se také gymnaziální třídy musely podřídit principu spojení školy se životem formou „výrobní práce studentů“, kdy v každém ročníku měl být jeden vyučovací den věnován výrobní praxi v továrnách. Tento plán se dařilo jen pomalu naplňovat, protože v okolí neexistovaly závody, které by byly schopny pro všechny studenty nějakou práci vyčlenit, a tak alespoň gymnazisté jezdili na exkurze do průmyslových podniků, elektráren a zemědělských družstev. O prázdninách se podle předpisů účastnili chmelových brigád na Podbořansku a senoseče na Šumavě.

Po více než desetiletí se přikročilo ke skutečné obnově gymnázia, tedy alespoň jeho budovy. V roce 1956 byla opravena kopule, v letech následujících okapové žlábky a ústřední topení. V roce 1954/1955 byla pro školní dílny vybudována v historickém areálu školy poněkud nevkusná přístavba.

2. půle šedesátých let však přinesla v celé společnosti politické uvolnění. Svědčí o tom například témata gymnazijních maturitních prací, která už nejsou orientována marxisticko-leninovským směrem, ale začíná se klást větší důraz na literární motivy, dokonce jsou povolovány rozbory děl významných spisovatelů, kteří byli předtím pro KSČ naprosto nepřípustní. Žáci začali vyjíždět do zahraničí, do NDR, aby si ověřili své znalosti cizího jazyka a poznali významná místa pro celoevropskou historii (Lipsko, Drážďany, Berlín, Dolní Lužice). V rámci svých možností mohli zhlédnout také řadu filmů, nově i ty, které předtím byly považovány za buržoazní (např. v roce 1967 americký film Kleopatra).

Cesta ke čtyřletým gymnáziím se definitivně otevřela v roce 1968/1969, kdy byla všeobecně vzdělávací střední škola přetvořena zpět na gymnázium. Na Komenského náměstí se opět vrátili "skuteční" studenti. Znovuobnovení školy přineslo především některé volitelné předměty, které měly zajistit lepší připravenost studentů pro jejich budoucí specializaci. Žáci mohli vybrat ruskou konverzaci, latinu, základy administrativy, technické kreslení nebo praktická cvičení z matematiky, přírodovědných předmětů a literatury, navíc se mohli přihlásit do nepovinných předmětů, jako byly sportovní hry nebo řízení motorových vozidel.

Na rok 1969 připadlo výročí 70 let od založení vyškovského gymnázia. Oslavy se měly odehrát téměř rok po příchodu vojsk Varšavské smlouvy. A tak stejně jako 50. jubileum vzniku, ani tyto slavnostní dny nepřipadly na právě příhodnou dobu. Problémy byly spojené například s tím, že musely být narychlo předělávany plakáty, na kterých stálo jméno významného hosta MUDr. Vilibalda Bezdíčka, oblíbeného ministra školství, který byl mezitím nahrazen rigidním poststalinistou Jaromírem Hrbkem. Nakonec ovšem vše dopadlo výborně a oslavy si nenechalo ujít více než 1200 absolventů a 40 profesorů.

Řada vyučujících už ale během příprav této akce věděla nebo tušila, že je nečekají jen šťastné časy. Podle dokumentu „Výsledky učebně výchovné práce na školách za školní rok 1968/1969“, který zveřejnil Okresní národní výbor ve Vyškově na své 130. schůzi, se dosud veřejně činní profesoři gymnázia podíleli na pořádání podpisových akcí za odchod vojsk Varšavské smlouvy a propuštění neoprávněně odsouzených vězňů, což se najednou začalo jevit jako nejhorší prohřešky. V rámci normalizace připadla na letní měsíce roku 1970 také výměna stranických legitimací. Počítalo se s tím, že nevyhovujícím nebude členství ve straně prodlouženo. Jedním z takových byl i ředitel Zdeněk Martinek, který byl na jaře 1971 nahrazen ve funkci Petrem Španělem. Nakonec byl úplně odstraněn z postu gymnazijního profesora a musel přejít na učiliště v Prostějově. Další dva pedagogové, Vratislava Staňková a Jindřich Hep, byli donuceni odejít ze školství definitivně.

Ale ani profesoři, kteří prověrkami prošli, neměli úplný klid. Byli donuceni studovat stranické materiály, účastnit se seminářů a předkládat závěrečné práce, aby bylo lépe patrné, že skutečně "pochopili" obsah výkladu týkajícího se správného vedení žáků. Důraz se začal klást především na správnou politickou výchovu mládeže. Muselo se písemně vykazovat, že je skutečně začleněna do všech vyučovaných předmětů a žádná třída tak o něj není ochuzena.

Náprava tohoto neblahého období přišla v podstatě teprve po roce 1989. Můžeme mluvit dokonce o tom, že to byli právě studenti vyšších ročníků gymnázia a dalších vyškovských středních škol, kteří pod vlivem svých starších kamarádů, vysokoškoláků, přinesli do malého moravského městečka revoluční listopadovou náladu. Jednou z prvých změn po listopadu 1989 byl odchod RNDr. Petra Španěla z funkce ředitele, kde ho po několika přechodných letech, kdy byl vedením pověřen tehdejší zástupce ředitele RNDr. František Čámský, nahradil 1. února 1993 pan PaedDr. Ivan Pokorný.

Již ve školním roce 1990/1991 se podařilo na gymnáziu opět otevřít třídy víceletého (tehdy ještě sedmiletého) gymnázia, takže se dá říct, že škola byla svým způsobem obnovena do podoby, ve které fungovala před druhou světovou válkou. Pro nedostatek místa ale musely být třídy nižšího stupně umístěny v budově Základní školy na Purkyňově ulici. Nadále paralelně probíhal také čtyřletý cyklus.

Ústav tehdy potkalo více změn. Především již nebyla škola ovlivňována politickou situací v zemi, ulehčení a výhody přineslo také zařazení povinně volitelných seminářů pro žáky od 2. ročníků a sext, takže se mohli specializovat v oboru, o který se chtějí do budoucna zajímat. Do učebních osnov byla zařazena práce s výpočetní technikou a důraz se začal klást na výuku cizích jazyků. Začaly se pořádat výjezdy do zahraničí, tentokrát směřující spíše na západ od našich hranic, a to jak ve formě studijně poznávacích, tak i výměnných zájezdů.

Příchod nové doby předznamenalo v roce 1993 založení Nadace gymnázia, dnes Nadace Tři brány, která vznikla na podporu studentských aktivit. Na jejím počátku stála závěť paní Antonie Kalužové, jež zemřela bez příbuzných a své životní úspory odkázal gymnáziu.

V 90. letech byla započata generální rekonstrukce budovy Gymnázia ve Vyškově. Po prázdninách 1994 dostali studenti k dispozici nové šatnové skříňky a současně byla rekonstruována sociálních zařízení. V roce 1995 se přikročilo k opravě a modernizaci kabinetu a laboratoře fyziky a odborné učebny biologie, o dva roky dříve byly renovovány také učebny a laboratoře chemie a biologie. Zcela nově v tomto roce byla zřízena multimediální učebna a otevřena posilovna. O rok později, respektive o dalších prázdninách, pod záštitou akce „Tři miliardy“, kdy Parlament České republiky uvolnil částku tří miliard na opravu budov v rezortu školství, byla vyměněna okna, vnitřní dveře nad hlavním schodištěm a venkovní vchodové dveře. Celkový vzhled budovy gymnázia podtrhla zcela nová fasáda, které se škola dočkala v roce 1997, a to i přes značné snížení rozpočtu. Nakonec byla v následujícím roce opravena aula, podle mnohých nejkrásnější místnost, respektive štuky na stěnách; taktéž bylo provedeno ozvučení a osvětlení pódia. Aula nebyla sice původně natolik jedinečná svou rozlohou (o patro níž byl do poválečných let také prostor zvaný kreslírna, ten byl však rozčleněn a dnes tvoří zázemí pro výuku biologie), ale přesto budí respekt a navozuje slavnostní náladu. Velký krok kupředu znamenalo určitě připojení gymnázia na internet v tomtéž roce.

V roce 1996/1997 došlo ke změně školského zákona a byla opět zavedena devítiletá povinná školní docházka na základní školu. Z tohoto důvodu nebyl otevřen první ročník čtyřletého cyklu. Žáci, kteří byli přijati do prim, nastoupili v tomto školním roce na osmileté gymnázium. Byla obnovena tradice vyškovského gymnázia, jak je pamatovaly generace prarodičů či praprarodičů.

Dnešní škola je ale v řadě věcí jiná. „Přijímačky“ na víceletý cyklus už neobnáší testy z náboženství nebo „hbitého čtení“. Aby se žák páté třídy stal gymnazistou, musí zpravidla projít nejen testem z českého jazyka a matematiky, ale také psychotesty studijních předpokladů. Pokud by mladší žáci školu nezvládali, mají možnost přejít na základní školu a stejně tak není podmíněno, že z kvarty pokračují nadále ve studiu na gymnáziu. Přijímáni jsou ale také deváťáci, kteří skládají zkoušky z češtiny, matematiky, test z cizího jazyka a všeobecných znalostí. Gymnázium znamená pro studenty dobrý start do života. V roce 2001 se podle mezinárodního šetření PISA umístila škola na 14. - 17. místě mezi 51 vybranými českými školami v oblasti kvality vzdělávání.

O tom, že se škole opět začalo dařit, svědčí i to, že se v roce 1996 podařilo obnovit tradici oslavy Majáles, která se podle některých zdrojů konala poprvé po druhé světové válce. Ve skutečnosti ale gymnázium uspořádalo tuto slavnost ještě po uvolnění místních poměrů v roce 1968.

Když gymnázium slavilo v roce 1999 své stoleté výročí, v almanachu k této příležitosti byly uveřejněny cíle, kterých by se žáci a učitelé měli společně snažit dosáhnout. Po několika letech můžeme hodnotit, jak se jim to povedlo. Podle tehdejších předpokladů mělo na gymnáziu fungovat 16 víceletých a 8 čtyřletých tříd. To se skutečně stalo. Došlo také k rekonstrukci kmenových tříd, které byly vybaveny novým moderním nábytkem. Počítá se ještě s tím, že bude zrekonstruována tělocvična a opraveno ústřední topení. Zatím se nepodařilo zřídit studentský klub nebo jiné zařízení, kde by studenti mohli trávit svůj volný čas.

Gymnázium Vyškov se rozvíjí a je zřejmé, že bude mít své místo i v novém tisíciletí, dalším století svého života.

Podle 10. kapitoly úspěšné práce "Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově", zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou

Ředitelé gymnázia

Jméno Funkce Působení ve funkci
František TEPLÝ ředitel 1899-1930
František FIŠER ředitel 1930-1940
Arnold BUDÍK zat. správce 1940-1941
Josef VEČERKA zat. správce 1941-1942
Antonín SEDLMAJER zat. správce 1942-1943
Antonín PROCHÁZKA zat. správce 1943-1945
Vojtěch PROCHÁZKA zat. správce 1945-1946
Karel MĚŘÍNSKÝ in memoriam 1946
Jan MACHOVEC in memoriam 1946
Josef VEČERKA ředitel 1946-1953
Oldřich ŠPIDLA ředitel 1953-1954
Veleslav LANG ředitel 1954-1958
Josef SKÁCEL ředitel 1958-1963
Jiří HANSLIAN zat. správce 1963-1964
Zdeněk MARTINEK ředitel 1964-1971
RNDr. Petr ŠPANĚL ředitel 1971-1990
RNDr. František ČÁMSKÝ ředitel 1990-1993
PaedDr. Ivan POKORNÝ ředitel 1993-2007
Mgr. Jiří ZLATNÍK ředitel 2008-2009
RNDr. Václav KLEMENT ředitel 2010-dosud

 

Česky

Vyučující gymnázia




Č. Jméno Aprobace Působení
1. PaedDr. Darja ADAMCOVÁ Vv, Rj 2005-2010
2. RNDr. Josef ADÁMEK Ch, M 1976-1982,
1988-1993
3. Mgr. Milana ALÁNOVÁ Ma, Fy 2000-dosud
4. Mgr. Simona BÁBKOVÁ Nj, Čj 2002
5. Ladislav BAHNÍK M, F 1913-1914
6. Nick BAIN AJ 2015-dosud
7. Mgr. Mária BALÁTOVÁ Ma, Ze, Vt 1999-dosud
8. Milan BAROŠ Č, D 1976-1980
9. Jana BAROŠOVÁ Č, Ph 1971-1976
10. Josef BARTOŠ M, F 1935-1936
11. PaedDr. Jana BÁŠOVÁ Č, Ov 1991-1993
12. Bohuslav BAUDYS P, Mf 1902-1909
13. Ivan BAUŠE Ph, L 1925-1926
14. Mgr. Marta BEDNÁŘOVÁ Ze, Tv 2009-dosud
15. Mgr. Eva BĚLKOVÁ Čj 2002
16. Mgr. Jana BERANOVÁ Nj, Rj, Plj 1991-2008
17. PhDr. Eva BERGMANNOVÁ A, P 1992-1999
18. Josef BÍLÝ D, Z 1946-1956
19. Jaroslav BITTNER Ph, L, Ř 1910-1919
20. Vladimír BLAŽEK Fr, R 1953-1956,
1964-1970
21. Bohumír BOSEK Tv 1911-1918
22. Libuše BRAUNNOVÁ-HORSKÁ Fr, Č 1935-1939
23. Bernard BRHLÍK F, M 1927-1928
24. Vojtěch BŘEČKA Č, N 1905-1906
25. Mgr. Jana BŘEZINOVÁ R, N 1974-1975
26. PhDr. Jaroslav BUBENÍK Ph, Č 1947-1950
27. Arnold BUDÍK M, F 1911-1941,
1946-1949
28. Mgr. Jana BUŠTOVÁ Č, N 1975-1986
29. Mgr. Vladislav BUTULA Tv, Rj 1991-2007
30. PhDr. Svatopluk CENEK, CSc. Č, N 1935-1935,
1939-1945
31. Stanislav CRHA TV, Z 1946-1950
32. Mgr. Jitka CRHONKOVÁ Čj, Aj 2004-dosud
33. Mgr. Dobromila ČAMKOVÁ N, Č 1995
34. RNDr. František ČÁMSKÝ M 1986-1993
35. Břetislav ČÁŇ L, Ř, Č 1908-1909
36. František ČERMÁK D, Z 1947-1950,
1953-1963
37. Ing. Hana ČERMÁKOVÁ In 2000-2009,
2010-dosud
38. Mgr. Martina ČERNÁ Nj 2003-2010
39. Milana ČÍHALOVÁ Ch, F 1956-1958
40. Mgr. Věra DANĚČKOVÁ Ma, Tv 1982-2010
41. Vladimír DANĚK Ř, L, Č 1908-1910
42. Josef DOLEŽAL M, Dg, T 1939-1942
43. Mgr. Blanka DRÁBKOVÁ-NECKAŘOVÁ Čj, On 1997-dosud
44. PhDr. Arnošt DRMOLA Dě, Fi 1971-2007
45. RNDr. Karel DVOŘÁK Ch, M 1962-1963
46. Mgr. Libuše DVOŘÁKOVÁ Ch, M 1964-2002
47. RNDr. Boleslav FIŠER Ch, Tv 1938-1946
48. František FIŠER L, Ř, Č 1915-1939,
1956-1948
49. Bc. Eva FORMÁNKOVÁ Aj, Šj 2003-2005,

2006-dosud
50. Josef FUNDA D, Z 1927-1934
51. František FURY Č, N 1931-1932
52. František GAJDŮŠEK Nb řk. 1899-1932
53. Jan GOTTWALD M, F 1945-1952
54. Jan GRYGAR Fr, Č 1945-1946
55. Emilie HABROVCOVÁ Př, Z 1932-1933
56. Zdeněk HADAŠ Tv, Z 1938-1945
57. RNDr. Jiří HÁJEK Ma, Fy, Vt 1989-dosud
58. Tomáš HÁLA L, Ř, Č 1909-1910
59. Antonín HANSLIAN Př, M, F 1919-1939,
1945-1949
60. Jiří HANSLIAN Bi, Z 1948, 1959-1984
61. Mgr. Hana HANZLÍKOVÁ Čj, Nj 1991-dosud
62. Ladislav HAVLÍČEK M, F 1945-1948
63. Jindřich HEP D, Z 1956-1972,
1990-1995
64. Mgr. František HERMAN Bi, Tv 1981-dosud
65. Mgr. Libuše HLAVINKOVÁ Tv, Adm 1966--1997
66. Věra HLOUŇOVÁ-SMÉKALOVÁ Tv, Z 1945-1956
67. Emil HOLUB M, Kr 1929-1931
68. Mgr. Kateřina HOLZEROVÁ Aj, Ij 2002-2008
69. Vendelín HONZÍK D, Z 1902-1903
70. Bohumila HOPIÁNOVÁ N, Fr 1938-1950,
1958-1969
71. Josef HORÁK M, F, Ts 1908-1920
72. Miloslav HORČIČKA M, F 1932-1933
73. Mgr. Věra HORNÍČKOVÁ Čj, Fj 1992-2010
74. Florián HORUT D, Z, Tv 1899-1911
75. Vojtěch HRADIL L, Ř, Č 1921-1923
76. Mgr. Ljubov HRDINKOVÁ R, Č 1989-2000
77. PhDr. Alena HRDINOVÁ Čj, Nj 1988-dosud
78. Josef HRDLIČKA Tv, Z 1937-1945,
1947-1950
79. Mgr. Jitka HREŽOVÁ Ch, Bi 1999-dosud
80. PaedDr. Jitka HRIVNÁKOVÁ Ch, Bi 1992-2014
81. RNDr. Bedřich HUSTÝ M, F 1930-1934
82. Milada CHLÁDKOVÁ D, Z 1940-1942
83. RNDr. Marta CHYTILOVÁ M, F 1936-1938
84. Stanislav ICHA L, Ř, Č 1909-1910
85. Mgr. Lenka JANČIOVÁ Tv, Ze 2002-dosud
86. RNDr. Bohumil JANDA M, F 1964-1966
87. Mgr. Jitka JANEČKOVÁ-NEDOROSTKOVÁ Ch, Ma 2000-2003
88. Dagmar JELÍNKOVÁ M, Dg 1953-1960
89. Věra JEŘÁBKOVÁ-MIGELOVÁ Hv , Č 1950-1952
90. Mgr. Radovan JÍLEK N, A 1973-1992
91. Emanuel JÍREČEK M, F 1921-1922
92. Bohumír JOKL D, Z, Tv 1921-1926
93. František JOKL Tv, Z 1939-1945
94. RNDr. Marta JORDÁNOVÁ Bi, Z 1983-2002
95. Vojtěch JUDAS N, Fr 1946-1949
96. Bohumil JUREK M, F 1940-1942
97. František JŮVA M, F 1923-1925
98. Karel KADLICKÝ L, Ř, Č 1917-1919
99. Dr. Ludmila KAILEROVÁ Př, Z 1934-1935
100. Jan KALÁČEK L, Ř, Č 1906-1909
101. Rudolf KALHOUS L, Ř, Č 1910-1918
102. Jan KAMENÁŘ Čm, N 1922-1925
103. Mgr. Pavla KARÁSKOVÁ Čj, Rj 1971-2004, 2008
104. Karel KARG L, Ř, Č 1909-1910
105. Hynek KAŠPAR D, Z 1919-1920
106. Zlata KAŠPÁRKOVÁ M, F 1947-1951
107. Anežka KELÍŠKOVÁ L, Č 1948-1953
108. Marianna KLEINOVÁ L, Fr 1925-1927
109. Mgr. Petr KLEMENT Bi, Tv 2002-dosud
110. RNDr. Václav KLEMENT Fy, Ma 2003-dosud
111. Mgr. Jana KLEMENTOVÁ M, F 1966-2002
112. RNDr. Alois KLEVETA M, F 1972-2003
113. Eliška KLÍČOVÁ Č, R 1967, 1971-1992
114. Mgr. Alena KLIMEŠOVÁ Tv, Fj 2003-dosud
115. Václav KMÍNEK Č, L, Ř 1911-1923
116. Ing. Zdeněk KOBLÍŽEK Stroj. 1988-1990
117. Mgr. Jana KOLČÁŘOVÁ Čj, Dě 1994-dosud
118. Jaromír KOMÁREK Č, N 1926-1928
119. Otakar KONŮPEK L, Ř 1925-1927
120. Mgr. Luděk KOTOULEK M, F 1970-1993
121. Růžena KOŤOVÁ-MIKŠOVSKÁ M, F 1942-1945
122. Drahomíra KOUDELOVÁ Č, N 1936-1937
123. Olga KOUTNÁ Č, N 1970-1971
124. Václav KOVÁRNA K, M, G 1923-1927
125. Karel KOVÁŘ Tv 1921-1933
126. PhDr. Štěpán KOŽUŠNÍČEK L, Ř, Č 1919-1921
127. František KRAGL K, M, G 1924-1925
128. Václav KRÁL D, Z 1919-1920
129. Mgr. Věra KRÁLOVÁ Bi, Tv 1971-2002
130. Emanuel KREJCÁREK L, Ř, Č 1905-1906
131. Jaromír KRHÁNEK M, Dg 1965-1968
132. Jan KŘÍŽ M, F 1949-1952
133. Mgr. Marta KUBAČÁKOVÁ Bi, Ch 1995-2015
134. Mgr. Věra KUBALÁKOVÁ Čj, Dě 1993-dosud
135. Mgr. Ivana KUBARTOVÁ-SOLANSKÁ Ma, Ze 2007-dosud
136. Ladislav KUBÍČEK Fr, Č 1938-1953
137. Daniela KUBÍČKOVÁ Č, R 1958-1963
138. Ing. Dita KUBÍNOVÁ Ch 2002-dosud
139. Josef KUČERA D, Z 1934-1935
140. Marie KUČEROVÁ Č, N 1937-1950,
1953-1961
141. Mgr. Petr KUDLIČKA Ma, Ze 2001-dosud
142. Emanuel KUKSA L, Ř, Č 1909-1910
143. RNDr. Jaromír KUMMER Ch, Bi 1987-2002
144. RNDr. Eva KUTÁLKOVÁ Ma, Ch 2007-2009
145. Karel KUTÍLEK M, F 1903-1918
146. Karel KVOCH K, M, G 1910-1911
147. Antonín LEXA L, Ř, Č 1906-1911
148. Jaroslav LINDR Ch, F 1965-1987
149. Anna LINHARTOVÁ Č, L 1923-1924
150. Alois LISICKÝ Č, N 1904-1905
151. Josef LIŠKUTIN D, Z 1925-1926
152. Jan LOCHMAN L, Ř, Č 1906-1907
153. A. LORENČÍKOVÁ-MULLEROVÁ Ch, Tv 1946-1947
154. Josef LOŠ R 1955-1961
155. Emil LOUBAL Tv, Z 1933-1937
156. Arnošt MACKŮ D, Z 1921-1925
157. Mgr. Miloslava MAČÍKOVÁ Aj, Rj 1993-dosud
158. Josef MACH L, Ř 1921-1922
159. František MACHÁČEK Č, R 1958-1973,
1978-1991
160. Jan MACHOVEC L, Ř 1921-1922
161. Josef MAŇÁK Č, R 1953-1959
162. Mgr. Iva MANDELÍKOVÁ Čj, Aj 1991-dosud
163. František MAREŠ Č, Fr 1928-1930
164. Antonín MARJÁNEK M, F 1920-1921
165. Zdeněk MARTINEK Č, Tv 1964-1972
166. Mgr. Renata MÁSLOVÁ Dě, Ze 2009-dosud
167. Marie MÁŠKOVÁ L, Č 1953-1962
168. Vladimír MATĚJÍČEK N, Č 1938-1946
169. Milada MATUŠKOVÁ Č, R 1963-1969
170. Karel MAURER Č, N 1929-1934
171. Marta MENTZLOVÁ Č, Fr 1931-1933
172. Viktor MERTA N, Ph 1919-1920
173. Mgr. Romana MĚŘÍNSKÁ Aj, Ch 2011-2012
174. Karel MĚŘÍNSKÝ N, L, Ř 1918-1941
175. PhDr. Radek MIKULKA Čj, Dě 1993-dosud
176. Mgr. Lada MINÁŘOVÁ Čj, Dě, Ad 1993-dosud
177. Helena MLČOCHOVÁ M, F 1936-1937
178. Jiří MOTYČKA D, Z 1942-1943
179. Miloslav MUSIL Př, M, F 1904-1904
180. PhDr. Alois NAVRÁTIL L, Ř, Č 1918-1920
181. Jan NEČAS Bi, Z 1945-1963
182. Mgr. Petra NEDOMOVÁ Aj 2008-dosud
183. PhDr. František NĚMEČEK Č, Fr 1931-1933
184. Mgr. Alena NEPLECHOVÁ Aj, Nj 1968-2004
185. František NEUWIRTH L, Ř, Č 1909-1910
186. Jan NOVÁK M, F 1929-1930
187. Josef NOVÁK P, M, F 1899-1901
188. Mgr. Jana NOVOTNÁ Ma, Fy 1977-2006, 2008
189. Jaroslav NOVOTNÝ M, Dg 1956-1957
190. RNDr. Josef NOVOTNÝ D, Z 1945-1946
191. RNDr. Otto OBŮRKA, CSc. M, Dg 1948-1950
192. Mgr. Marie OČADLÍKOVÁ N, L 1973-1979
193. Mgr. Věra OLÍKOVÁ Ma, Fy 1973-2006, 2008
194. RNDr. Edita OPPENHEIMEROVÁ Př, Tv 1938-1939
195. RNDr. Jaroslav ORSÁG Ma, Ch 1993-dosud
196. Mgr. Romana ORSÁGOVÁ Ma, Vt 1992-dosud
197. Mgr. Eva OSTŘANSKÁ Tv, R 1977-1982
198. Jiří OTT Tv 1955-1962
199. Ferdinand PACOVSKÝ Č, N 1921-1922
200. Milada PAŘÍZKOVÁ N, L 1933-1936
201. Božena PÁSKOVÁ L, Fr 1934-1939
202. František PAŠKA L, Ř, Č 1911-1912
203. Ladislav PÁTÍK Čj, Fi 1991-2010
204. PhDr. Anna PATZOVÁ Ph, Fr 1930-1931
205. Emanuel PAVELKA L, Ř, Č 1901-1902
206. Karel PAVLÍČEK M, F 1901-1902
207. Mgr. Jana PAVLÍKOVÁ F 2010-dosud
208. František PECHA M, F 1921-1922
209. PhDr. Josef PEŠEK Č, N 1905-1906
210. Mgr. Marie PILAŘOVÁ Č, A 1970-1975
211. PhDr. Alois PIŇOS L, Ř 1924-1938
212. Rudolf PINTR Č, N 1922-1926
213. Ing. Karel PLEŠEK M, G 1945-1947
214. Mgr. Jana PLEVOVÁ On, Čj 2002-dosud
215. Vojtěch PLISKA M, F 1942-1943
216. Mgr. Dagmar PLISKOVÁ N, Č 1990-1997
217. Mgr. Alena PLUSKALOVÁ-KUDLÁČKOVÁ Ma, Dg 1977-dosud
218. Mgr. Pavla PODEJMOVÁ Aj, Ij 2005-2006,
2009-2011
219. Jindřich POKORNÝ L, Ř, Č 1907-1908
220. PaedDr. Ivan POKORNÝ De, Čj 1993-2008
221. Mgr. Eva POLÁČKOVÁ-VERNEROVÁ Čj, Dě 2008-dosud
222. Vladimír POLÁK Č, N 1908-1909
223. Věra POLEDŇÁKOVÁ Vv 1973-1977
224. Jarmila PONCOVÁ-CHALUPOVÁ Bi, Z 1946-1947
225. Elvíra POPOVÁ Ch, M, F 1949-1953
226. Mgr. Jana POSOLDOVÁ Ma, Fy 2002-2015
227. Mgr. Dagmar POSPÍŠILOVÁ Čj, Nj 1993-2008
228. Mgr. Iveta POSPÍŠILOVÁ Aj, Rj, On 2000-2010
229. Antonín PROCHÁZKA Ph, L 1938-1946
230. Oldřich PROCHÁZKA F, M 1953-1974
231. Vojtěch PROCHÁZKA Ph, Ř, L 1919-1938,
1939-1946
232. Mgr. Libuše PROCHÁZKOVÁ Čj, Rj, La 1973-2006
233. PhDr. Josef PŘIDAL L, N 1927-1929
234. RNDr. Lenka PŘÍVĚTIVÁ Aj, Bi, Ch 1991-2002
235. Jakub PTÁČNÍK K, M, G 1931-1933
236. Blanka RABOŇOVÁ N, D 1976-1977
237. Františka RABUŠICOVÁ-DAŇKOVÁ Ch, Fr 1947-1948
238. Jaroslav REINHOLD L, Ř, Č 1903-1904
239. Karel RIEGER Č, N 1908-1909
240. Jan RICHTR Č, Ř 1923-1925
241. Mgr. Anna RIKANOVÁ M, F 1991-2009
242. Miroslav RINAGL Tv, Z 1950-1952
243. PhDr. Antonín ROUPEC D, Z 1920-1921
244. Milada ROZINKOVÁ-CRAMEROVÁ K, M, G 1928-1929
245. Vladislav SEDLÁČEK Č, N 1970-1988
246. Hana SEDLÁČKOVÁ Nj 2008
247. Antonín SEDLMAJER D, Z 1937-1946
248. Mgr. Petra SETINSKÁ Aj, Tv 2011-dosud
249. Mgr. Marie SCHREINEROVÁ Č, D 1991-1997
250. Mgr. Klára SKÁLOVÁ Šj, Dě 2003-dosud
251. Miloslava SKALSKÁ D, Z 1926-1936
252. Eduard SKOPAL Č, N 1906-1908
253. Jaroslava SKOUPILOVÁ M, F 1957-1960
254. Otakar SKOUPÝ D, Z 1936-1937
255. Mgr. Lidmila SLÁMOVÁ Vv 2003-2005, 2008
256. Alois SMOLÍK M, G 1935-1946
257. Mgr. Hana SOLDÁNOVÁ Aj, Rj, Fj 1992-2003
258. Josef SOUŠEK Č, N 1909-1921
259. Miloš SOVA Č, Fr 1928-1929
260. Mgr. Jaroslava SOVOVÁ TV, ZE 2003-2012
261. Emanuel SPISAR Nb řk. 1933-1949
262. Marie STAŇKOVÁ Č, Ph 1927-1928
263. Vratislava STAŇKOVÁ Č, Ph 1961-1972,
1990-1994
264. Josef STEJSKAL D, Z 1945-1946
265. Augustin SUCHÝ L, Ř, Č 1921-1922
266. Růžena SVOBODOVÁ Č, Fr 1930-1931
267. Mgr. Hana ŠAINI HEJOVÁ-HEJOVÁ Čj, Hv 2000-dosud
268. Mgr. Vlasta ŠEFČÍKOVÁ Hv 1998-dosud
269. Mgr. Zuzana ŠEVČÍKOVÁ-KOMŇACKÁ Ma, Ch 1991-dosud
270. Mgr. Bohumila ŠILHANOVÁ M, Dg 1968-1973
271. Emanuela ŠIMKOVÁ Č, Fr 1933-1937
272. Eva ŠINOGLOVÁ A, Hv 1964-1990
273. Josef ŠLAIS D, Z 1906-1908
274. Mgr. Zdeněk ŠLAPAL Ma, Fy 1993-2000,
2008-dosud
275. Josef ŠMAHEL D, Z 1908-1919
276. Otakar ŠORŠ K, M, G 1927-1928
277. RNDr. Petr ŠPANĚL Ch, Bi 1966-2010
278. Fabián ŠPIDLA M, Dg 1952-1953
279. Oldřich ŠPIDLA Vv, Dg 1948-1954
280. Mgr. Helena ŠPRŇOVÁ Aj, Rj, Tv 2000-2011
281. RNDr. František ŠTAMPACH Bi, Z 1931-1932
282. Cyril ŠTEFAN Č, L, Ř 1911-1915
283. Břetislav ŠTÍBR D, Z 1900-1903
284. Engelbert ŠUBERT Č, N 1906-1908
285. Josef ŠUP D, Z 1911-1919
286. Mgr. Zdeněk ŠUSTEK Ma, Fy 2009-dosud
287. Ladislav ŠVÁBENSKÝ Bi, Ch 1939-1956
288. Vratislav TENORA Tv, Z 1951-1953,
1957-1963,
1973-1983
289. František TEPLÝ L, Ř 1899-1930
290. Ladislav TESAŘ Tv, Z 1953-1956
291. Mgr. František TIHELKA F, Inf 1996
292. Mgr. Věra TKADLECOVÁ Č, R 1962-1993
293. Oldřich TOMAN Vv 1957-1959
294. Jaromír TOMANDL D, Z 1936-1941
295. Vlasta TOMANOVÁ L, Fr 1933-1934
296. Věra TOMKOVÁ-URBÁNKOVÁ L, Č 1942-1943
297. Mgr. et Mgr. Monika TONKOVIČOVÁ Aj, Dě, Kv 2003-dosud
298. PhDr. Stanislav TREYBAL Ph, Ř, L 1905-1906
299. Jan TRPÁK D, Z 1906-1909
300. Mgr. Marie TURKOVÁ Bi, Tv 1993-2012
301. Mgr. Lukáš TVRĎOCH Čj, Dě 2000-2002,
2003-dosud
302. PhDr. Josef TVRDÝ Ph, Ř, L 1901-1913
303. Blažena UČŇOVÁ N, L 1946-1949,
1954-1970
304. Jaroslava UHROVÁ M, Ch 1964-1965
305. Mgr. Antonín VACH M, Dg 1971-1977
306. Mgr. Marie VACHOVÁ Bi, Ch 1963-1977
307. František VANĚK L, Ř, Č 1900-1904
308. Olga VÁVROVÁ Č, D 1933-1934
309. Josef VEČERKA M, F 1938-1942,
1945-1971
310. Mgr. Jan VEJMOLA Ma, Vt 1992-2012
311. Mgr. Alena VEJMOLOVÁ-SYCHROVÁ Nj, La 1996-dosud
312. Ludvík VESELÝ Č, N 1925-1926
313. Josef VÍCH M, F 1937-1940
314. Josef VLČEK L, Ř, Č 1904-1906
315. Mgr. Lenka VLČKOVÁ-ZHEJBALOVÁ Ma, Fy 1991-2008
316. Mgr. Eva VLČKOVÁ Vv, Rj 2008-dosud
317. Rostislav VOLNÝ K, M, G 1933-1942
318. Mgr. Ivana VOŽENÍLKOVÁ Ma, Ze 1994-dosud
319. Mgr. Gabriela VRBACKÁ Nj, ZSV 2007-dosud
320. Mgr. Iva VYBÍRALOVÁ-POLÁŠKOVÁ Ma, Fy 2005-dosud
321. Mgr. Ivana VYMAZALOVÁ M, Dg 1976-1977
322. Mgr. Marie VYSTAVĚLOVÁ Bi, Z 1974-1994
323. Karel WEIGNER Č, N 1910-1920
324. Anna WEINTRITOVÁ N, Fr 1936-1938
325. Mgr. Danuše WETTEROVÁ Ma, Dg 2008-dosud
326. Mgr. Jana ZAHRADNÍČKOVÁ Vv 2003-2005, 2008
327. Vojtěch ZÁMORSKÝ Ph, L 1938-1941
328. Pavel ZAPLETAL L, Ř, Č 1904-1905
329. Mgr. Janetta ZAVACKÁ N, R 1994-1997
330. Mgr. Ivo ZAVADIL Čj, Tv 1997-2008,
2010-dosud
331. Žofie ZAVŘELOVÁ Č, Fr 1937-1942
332. Dušan ZBOROVSKÝ Tv, Z 1963-1982
333. Mgr. Radomír ZBOŘIL Ma, Aj 1992-2014
334. Mgr. Zlatka ZBOŘILOVÁ Aj, Rj 2003-dosud
335. Teodor ZEDNÍK Tv, Z 1946-1948,
1965-1977
336. Mgr. Olga ZEDNÍKOVÁ Dě, On 1993-dosud
337. Jiří ZELINKA Tv, Z 1935-1938
338. Josef ZIEGROSSER L, Ř 1945-1948
339. Mgr. Jiří ZLATNÍK Ma, Fy 2008-2010
340. Karel ŽÁK P, M, F 1901-1902
341. PhDr. František ŽÍDEK Č, Fr 1935-1941
342. Vladimír ŽIŽKA M, Dg 1951-1952

 

Historie SOŠ zdravotnické

Historie zdravotnické školy ve Vyškově

Historii zdravotnického vzdělávání ve Vyškově lze vysledovat až do r. 1921, kdy z iniciativy Sdružení pokrokových žen Vlasta vznikla Odborná škola pro ženská povolání – ta se několikrát stěhovala (nejdříve sídlila v prostorách měšťanské školy na ul. Nádražní, poté získala vlastní budovu v Trpínkách 28 a nakonec v Klášterní škole na Komenského náměstí) a měnila název (Sociálně zdravotní škola se zaměřením na východu zdravotního dorostu, Vyšší zdravotnická škola), až se roku 1957 přemístila do Brna na Jaselskou ulici.

Vzhledem k rozrůstající se vyškovské nemocnici, v níž přibývalo lůžkových i ambulantních oddělení, bylo po šestnácti letech zdravotnické vzdělávání ve Vyškově obnoveno a r. 1973 otevřela svým studentkám dveře Střední zdravotnická škola ve Vyškově-Dědicích, v budově bývalé základní devítileté školy. Rozhodnutí národních výborů v Brně a ve Vyškově vycházela především z iniciativy MUDr. Leopolda Holčíka, ředitele OÚNZ Vyškov.

V budově školy došlo k výrazným změnám, zřídily se odborné učebny pro výuku ošetřovatelství, kabinety pro jednotlivé předměty, postupně se dostavovala školní jídelna a Domov mládeže (v prvních čtyřech letech existence školy jej provizorně zastupovaly dvě třídy), v následujících desetiletích se pak pokračovalo ve vybavování a modernizování jednotlivých učeben, aby škola svým žákům poskytovala co nejlepší podmínky pro učení.

Měnily se i studijní obory, přestože jejich počet zůstával víceméně konstantní. Zpočátku nabízela škola vzdělání ve dvou výrazně odlišných typech, zatímco čtyřletá zdravotní sestra byla zakončena maturitní zkouškou, dvouletá ošetřovatelka končila závěrečnou zkouškou. První ze jmenovaných oborů, zdravotní sestra, se nejdříve (r. 1990) přejmenoval na všeobecnou sestru a později (ve školním roce 2004/2005) byl nahrazen zdravotnickým asistentem. Vzdělání v tomto oboru nabízí škola dodnes, praxi žáci třetího a čtvrtého ročníku získávají v Nemocnici Vyškov.

Druhý z původních oborů, ošetřovatelka, sice po čtyřech letech zanikl bez náhrady, ve školním roce 2005/2006 se však otevřel nový čtyřletý maturitní obor s názvem zdravotnické lyceum.

Roku 2004 se škola sloučila se střední odbornou školou (ponechala si své obory i budovu) a r. 2012 s gymnáziem. Od 1. 7. 2013 nese škola název Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a ekonomická Vyškov.

Ředitelé školy:

Mgr. František Macháček            (1973–1976)

Mgr. Jana Barošová                     (1976–1981)

PhDr.  Miroslav Španěl                 (1981–1991)

RNDr. Bohumil Sláma                   (1991–1992)

Mgr. Eva Chudobová                     (1992–2012)

RNDr. Václav Klement                  (od r. 2012)

 

Undefined

Na Střední zdravotnické škole ve Vyškově-Dědicích probíhal před 40 lety první školní rok

Letopočty zakončené osmičkou či devítkou znamenají pro několik vyškovských škol kulaté nebo půlkulaté výročí vzniku popř. nějakého významného mezníku v jejich historii. Tato vzpomínka je věnována vyškovskému zdravotnickému školství.

Úplným začátkem byla Odborná škola pro ženská povolání založená ve Vyškově roku 1921 péčí Sdružení pokrokových žen Vlasta. Nejprve se učilo v budově měšťanské školy (nyní ZŠ Nádražní 5), od r. 1932 ve vlastním domě v Trpínkách 28 a od r. 1948 v budově postavené r. 1897 pro Klášterní školu Kongregace sester III. řádu sv. Dominika; po zrušení řádu r. 1950 sloužila tato budova na Komenského nám. různým školám, donedávna si ji Vyškované spojovali se zemědělským školstvím.

Název Odborná škola pro ženská povolání se změnil na Sociálně zdravotní školu se zaměřením na výchovu zdravotního dorostu. V r. 1953 došlo ke změně názvu na Vyšší zdravotnickou školu, která pak byla během r. 1957 přemístěna do Brna.

Zdravotnické školství se do Vyškova vrátilo po šestnáctileté pauze – 3. září 1973 byla ve Vyškově-Dědicích v budově bývalé základní školy otevřena Střední zdravotnická škola (SZŠ) se dvěma obory: „zdravotní sestra“ (čtyřletý s maturitou) a „ošetřovatelka“ (dvouletý – končil závěrečnou zkouškou). Obor „ošetřovatelka“ byl zrušen ve škol. roce 1976-77. Od škol. roku 1990-91 byl změněn název oboru „zdravotní sestra“ na „všeobecná sestra“. Podle Almanachu vydaného roku 1998, z něhož tento článek čerpá, byl za dobu 25tileté  existence školy nejvyšší počet žáků 260, a to ve šk. r. 1990-91. V jubilejním školním roce měla škola 138 žáků, z toho 4 chlapci, v šesti třídách denního studia. Podobné to bylo i v letech po roce 1998.

Zmíněný Almanach popisuje těžké začátky při zřizování kabinetů pro jednotlivé předměty, zařizování odborných učeben i budování Domova mládeže (DM). Vzpomíná se na brigádnickou pomoc rodičů i členů pedagogického sboru, díky čemuž byla velká část prací provedena do dvou let. Jako v almanachu každé školy tu mají své místo stránky se vzpomínkami; jsou od MUDr. Leopolda Holčíka, ředitele OÚNZ Vyškov v r. 1973, od pedagogů různého zaměření, ale také od prvního ředitele Mgr. Fr. Macháčka (1973-1976). Dalšími řediteli byli Mgr. Jana Barošová (1976-1981), PhDr. Miroslav Španěl (1981-1991), RNDr. Bohumil Sláma (1991-1992) a Mgr. Eva Chudobová (1992-2012). Seznam vyučujících obsahuje 18 jmen, seznam odborných učitelek ještě o 3 jména více. Z lékařů vyškovské nemocnice jich na škole vyučovalo 35, zaznamenáni jsou i jiní externí vyučující, vychovatelky DM a další personál školy. Seznam abiturientů školy z let 1975 až 1999 má 11 stran.

K předposlední organizační změně došlo 1.7.2004, kdy bylo sloučeno vyškovské zdravotnické a zemědělské školství.

Dne 1.7.2012 pak vznikla škola s názvem Gymnázium a střední odborná škola zdravotnická a ekonomicko-zemědělská.

Undefined

Historie SOŠ zemědělsko-ekonomické

Počátky školy spadají do roku 1888, kdy byla ve Vyškově otevřena z podnětu okresního hospodářského spolku při příležitosti jeho valné hromady dvouletá hospodářská škola. Byla zpočátku umístěna v pronajatém domě č. 16 na Žerotínově ulici. Protože toto řešení velmi brzo přestalo vyhovovat, zakoupil okresní hospodářský spolek stavební místo na Tyršově ulici č. 12 hned vedle nynějšího Sokolského domu. Nová budova byla slavnostně otevřena 1. října 1899. Přesto velmi brzy přestala sloužit svému účelu nejen pro vzrůstající počet zájemců o studium, ale i proto, že kromě malé školní zahrady za budovou, neměla vlastní pozemky pro praktickou výuku. Začalo opět hledání nových prostor. Východiskem se stal na nějakou dobu nový zámecký trakt, kam byla část školy přemístěna.

V r. 1920 se mění název školy na Zemskou dvouletou hospodářskou školu ve Vyškově. Tato škola získala v r. 1926 při tehdy prováděné pozemkové reformě od olomouckého arcibiskupství 34,7 ha pozemků, které se staly základem školního statku. Plocha byla později v r. 1927 rozšířena o hospodářské budovy vyškovského zámku.

V r. 1929 byla do nového zámeckého traktu umístěna hospodyňská škola pro dívky. Přilehlé pozemky byly rozděleny mezi hospodářskou a hospodyňskou školu. V r. 1931 se opět mění název školy na zemskou odbornou školu pro mimoškolní a poradenskou činnost. Postupně se rozšiřuje náplň i obsah činnosti. Do života školy však zasáhla okupace. V této době zaniká i hospodářský spolek, který jí byl vždy oporou.

Život po válce přinesl nejen změnu vnitropolitické situace, ale i nové vědecko-technické poznatky, které vyžadovaly moderní formy vzdělání.  Spolu s celoroční výukou se prodlužuje i doba studia. V r. 1951 se celá škola stěhuje z Tyršovy ulice do budovy zámku. I toto je však jen přechodné řešení.

V r. 1957 – 1960 byl na Nouzce vybudován nový školní statek výměnou za pozemky zámecké zahrady. Samotná škola se opět stěhuje, tentokrát k 30.9.1958 do nynější budovy bývalého kláštera na Komenského ulici č. 7 a zámecký trakt  tak definitivně opouští. Současně se studium rozšiřuje na čtyřleté a doplňuje se i forma studia. Škola umožňuje doplnit si vzdělání dvouletým nástavbovým studiem /1965 – 1972/ a později i dálkovým čtyřletým studiem /1975 – 1992/.

Změny ve společnosti po roce 1989 se nevyhnuly ani naší škole. S postupnou transformací společnosti upadá zájem o zemědělské obory. Proto v roce 1995 je nabízen nový obor obchodní akademie a následně dochází v r. 2000 ke změně názvu školy na Střední odbornou školu Vyškov. V rámci optimalizace sítě středních škol došlo od 1.7.2004 ke sloučení  střední odborné školy se střední zdravotnickou školou v jeden subjekt.  Souvisí to s útlumem zemědělského školství a snižováním počtu zemědělských oborů. V rámci další etapy optimalizace středních škol dochází k 1.7.2011 tedy k dalšímu sloučení, tentokrát s novým názvem Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a zemědělsko-ekonomická Vyškov. Po přesunu nižšího gymnázia ze ZŠ Purkyňova navštěvuje školu celkem 934 žáků. Současný název školy je od 1.9.2013 Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a ekonomická Vyškov.

 PhDr. Jan Adamec

Undefined

125 let zemědělského školství ve Vyškově

Dobové prameny uvádí, že…..

…..otevření školy odročeno musilo býti až na jeseň roku 1888. Zatím byl získán za řídícího učitele nové školy Jaroslav Tebich, jemuž ku vypomáhání v předmětech obecně vzdělávacích, v mravouce, v chemii a ve zdravovědě zvířectva hospodářského přiděleni byli….

Je tomu již 125 let, co  vyškovská veřejnost vnímá přítomnost zemědělského školství ve městě. Jak vyplývá z úvodního odstavce, nevznikal předchůdce současné zemědělské školy snadno. Přeneseme-li se o 100 roků dále a vzpomeneme-li posledních 25 let, zjistíme, že ani v současnosti není situace jednoduchá.

Polistopadové společenské, politické a kulturní změny se odrážejí i na podobě zemědělského školství, které kopíruje úbytek pracovních sil v zemědělském provozu. Klesající potřeba absolventů se projevuje i na zájmu studentů o tento obor. Na nastalé změny tak reaguje i zemědělská škola. Tradiční obory pěstitelství a chovatelství se od roku 1993 mění na obor agropodnikání. Od téhož data je nově otevřen obor ekonomika zemědělství a výživy a o rok později získává škola povolení otevřít obor obchodní akademie. Z toho důvodu od 1. ledna 1995 mění svůj název na Střední zemědělská škola a Obchodní akademie ve Vyškově  a od roku 2000 se datuje další změna názvu - Střední odborná škola Vyškov. V roce 2001 se otevírá obor rostlinolékařství. K 1. červenci 2004 dochází v rámci optimalizace sítě středních škol ke sloučení se Střední zdravotnickou školou v jeden subjekt nesoucí název SOŠ a SZŠ Vyškov. Další přejmenování na Střední škola zdravotnická a zemědělsko – ekonomická Vyškov je datováno 1. zářím 2006. V následujících letech zaniká obor rostlinolékařství a ekonomika zemědělství a výživy je nahrazena Ekonomickým lyceem.

I tento obor však v roce 2012 zaniká a od 1. 7. téhož roku dochází ke sloučení Gymnázia Vyškov a SŠZZE. Nová škola má název Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a zemědělsko-ekonomická Vyškov. Od 1.9.2013 škola mění název na Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a ekonomická Vyškov a obor agropodnikání se přesouvá na Střední odbornou školu a střední odborné učiliště Sochorova, kde ho v letošním školním roce studuje 14 žáků. /V roce 1989 maturovalo 50 studentů v denním a 28 v dálkovém studiu/.Tímto krokem je ve Vyškově dokončeno další kolo reorganizace středního školství, kdy ve městě zůstaly dvě státní střední školy.

V rámci studia se vždy kladl důraz na praktické vyučování. K tomuto účelu sloužil mnoho let školní statek na Nouzce, který byl ovšem rozhodnutím zřizovatele zrušen v roce 2005.

Pro výuku zůstala část školní zahrady. Za této situace nám vyšla vstříc zemědělská společnost Agros Dědice,a.s.,  která se stala školním zemědělským podnikem a umožňuje studentům vykonávat praxi ve svých provozech. I další subjekty v okolí nabídly škole spolupráci a tak mají studenti možnost poznat reálný provoz a  moderní techniku v praxi v podnicích Rostěnice a.s, Zoopark Vyškov, ZOD Haná Švábenice, rodinná farma Burešovi.

Velké oblibě se mezi studenty těší praxe u koní, pod záštitou DDM Vyškov, nebo společnosti  Piafa. Dlouhou tradici a velkou popularitu  má na škole předmět motorová vozidla a bezplatné získání řidičského oprávnění na osobní auto a traktor. Široký záběr předmětů /cizí jazyk, výpočetní technika, odborné zemědělské předměty, ekonomika a účetnictví aj./ připravuje studenty do života. Někteří pokračují ve studiu na vysoké škole /především Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně/, jiní jdou po maturitě do provozu. Že se někteří z nich uplatní i v jiném, než zemědělském odvětví svědčí o univerzálnosti a dobré připravenosti absolventů.

Zemědělství překonalo léta útlumu. To se odráží i v zájmu lidí o kvalitu a původ potravin a ve vzrůstající prestiži zemědělské profese. Nezapomínejme, že i kvalita životního prostředí a údržba krajiny je zemědělstvím výrazně ovlivňována. Doufám, že tomu napomohou a v budoucnu  přispějí i absolventi naší školy.

Co napsat závěrem? „Zemědělka“ zdárně překonala všechny změny posledního čtvrtstoletí a hrdě kráčí vstříc žákům 9. tříd s nabídkou zajímavé, přírodovědně-technické výuky.

Popřejme tedy tomuto  oboru  šikovné studenty, obětavé učitele, finanční zázemí zřizovatele  a podporu veřejnosti. Nechť můžeme při dalším výročí napsat, že škola vychovává odborníky, kteří umí vyrábět chutné a zdravé potraviny a udržují  naši krásnou krajinu.

 

Ing. Radovan Ščudla – učitel odborných zemědělských předmětů

Undefined

Informace k optimalizaci středních škol

 Od 1. 7. 2012 dochází ke sloučení Gymnázia Vyškov a SŠZZE. Nová škola bude mít název Gymnázium a Střední odborná škola zdravotnická a zemědělsko-ekonomická Vyškov.

Škola bude otevírat tyto obory:

  • Gymnázium 4leté
  • Gymnázium 8leté
  • Zdravotnický asistent
  • Zdravotnické lyceum
  • Agropodnikání
  • Obchodní akademie

Zdravotnické obory budou vyučovány v prostorách budovy na nám. Svobody 50. Třídy nižšího stupně gymnázia se přestěhují z budovy Purkyňova - všechny třídy gymnázia a obory Agropodnikání a Obchodní akademie budou umístěny v komplexu budov na Komenského.